Krásná. Líbí se mi slovo klokotání. A moc pěkný závěr. Tenhle pocit neurčité naděje po dešti taky znám.

Znám ten pocit a popsalas ho skvěle, usmívám se

Určitě ano.

Orionka : kouzlo něčeho těsně na hraně objevení – jako jemné vlnění pod povrchem, líbí a díky.

Tak ať to co přijde ,vyjde.

Jop

Yana: Jednoduše díky! :-)

Dílko k zamyšlení a hned několika směry, bezstarostnost a důvěřivost mládí a zkušenosti, které svazují, být dítětem je tak jednoduché, taky být jednoduchým je jednoduché:-) Povedené!

Timoteus: Díky za pochvalu, jsem ráda, že závěr působí, jak má.

Leslie: Strašně se mi líbí tvoje komentáře, jak vždycky o díle přemýšlíš a najdeš tam něco nového, občas i pro autora :-) Krásně jsi to vystihla, co by to bylo za život, aspoň občas ta řidítka nepustit a neucítit na tváři vítr.

koiška: Miňko: O vracení času můžeme uvažovat jenom hypoteticky, proto můžu taky hrdě prohlásit, že bych to vlastně nechtěla... ;-) Díky za komentáře!

LadyLoba: Dandy: Děkuji za zastavení. Pocit beztíže tam trochu byl...

Ten závěr je přesný! "to až dnes..."

To je super metafora, ten závěr je parádní. Ale pocit lehkosti a beztíže z ní nemám, spíš naopak. Pro mě je (nejen) o tom, jak jsme si jako děti mysleli, jak riskujeme těma našima hrama… a přitom největší risk a někdy zběsilá jízda bez drža je samotný dospělý život. Poznání, že zastavit to nemůžeš, ani když se zrovna řítíš z prudkého kopce a do očí ti šlehá vítr tak moc, že nevidíš. A jsme sakra dobří, že to zvládáme i když nezvládáme. A jo, nakonec je v tom i pořádná dávka odvahy a nutné důvěry, bez ní by to nebyl pořádný život. Dík:)

Kdyby se vrátil čas, já věděla bych co s ním...a nebo ne.

Hm navodilo mi to pocit beztíže a létání ... Ale jen na chvíli

Bylo to pěkný ale vrátit bych to nechtěl.. Líbí!

Jo kolo,to je .

Leslie: Asi poměrně častý vzorec chování. :-) Dík za zastavení.

Jo, oslňovače už jsem taky potkala. Výstižně popsáno, zaujala mě.