Mlčeti Zlato: Ty motýli jsou všude kolem nás, stačí je pochytat :) a jistě na chvíli zasytí, stejně jako luštěniny. :)))

Hezky napsané. Jistě potěší. Jen mě už jdou ti motýli v břiše na nervy. Co to je? To je po hrachu? Všude se o tom píše a já si připadám méněcenný (krom těch luštěnin).

Libi

Slova jsou mršky. Popsat se jimi dá běžná realita, s city je to ale horší...

Slova jsou jak křídla motýlů.
Rozprchnouse a zbyde jen krásný
pocit.

wojta: Básničky mi moc nejdou a ani mě nikdy moc nebaví .. pokaždé, když mi to zní jako báseň, začne mi to nějak překážet. Tady jsem ale měla tolik slov v hlavě, že jsem je nedokázala zachytit jinak, než jen takhle krátce..

A děkuji za komentář a za zastavení! :)

Tolik toho chci lidem říct
ze svého nitra
a nic ,,,, ,
Tak snad zítra ...... .

Schází mi tam více obyčejných slov..... ? Jak a čím zní ty pohledy ..... . Pracuj víc se slovem, pocity máme každý jiné. A nerezignuj již v úvodu, dobrá báseň je výzva.

Hezky popsané pocity.
Jestli přijdeš na to, jak se vrátit, dej prosím vědět.

Pěkná

Miňko: Děkuji! :)

wojta: Současnost. :)

Alma Neradostná: Děkuji Almo, čekala jsem po prvních přečtených slovech, že se líbit nebude a byla mile překvapena. :)

Psavec: Moc děkuji.

Líbí..

Pro někoho hezká vzpomínka
a dost,
pro jiného nádherná současnost.
Holt, každému pak jiným metrem
já vzpomínám na jízdy Metrem..... .

Tvá báseň je opravdu "jen tak", jak uvádí anotace, ale v tom nejlepším smyslu. Letmá a prostá. Líbí se mi obrat "všude tolik křiku v tichu".

Povedla se.

človiček: Krásně vystižené … lépe bych to neřekla a musím jen souhlasit.

Ale ty jí máš v krabičce s mašlí na památku schovanou. A nechceš jí vyndat, protože nevěříš , že bude znova tak krásná. Sám si taky schovávám jeden takový klenot a bojím se svěřit ho šperkaři života k vybroušení. Bráníme se lásce přes hranice našich rozsahů a to Nás trápí.

Tohle je fakt dobrý!