casa.de.locos: Děkuji za krásný, důkladný a povznášející komentář. Těší mě, že ti mraky evokovaly moment ze Silmarillionu. A tu stejnou otázku (co s ní bude dál) jsem si kladl/a v souvislosti s Dariou. Ale myslím, že pokud to má někdo vypovědět, pak někdo jiný, ale možná to ani nebude podstatné a bude opravdu lepší si to představovat a promítat si do toho vlastní představy. Děkuji.

Myšlenka otisků mi přijde důležitá (profound) a dobrá, a použití mraků ke znázornění nálady také. Trochu mi evokovaly moment ze Silmarillionu, kdy Fingolfin a jeho voj poprvé vstoupí do Středozemě poté, co přešli Helcaraxe a zrovna poprvé svítá, ale v mnohem osobnějším a intimnějším měřítku.
Líbil se mi moment, kdy otisk Kňoura říká, že ve skutečnosti možná není takový blbec. A celkově mi epizoda připadá jako skvělý, dostatečně generický a povznášející závěr, který zároveň zachovává charaktery postav a je takovým hezkým rozloučením s nimi. Zajímalo by mě, co bude s Ester dál, ale možná mě bude více bavit si to představovat.

VKate: Děkuji. Mám radost, že se to skvěle čte. Když jsem začínal/a s psaním scénářů, měl/a jsem právě obavy z toho, že ta forma spoustě lidí nebude vyhovovat, takže mě opravdu těší, že se najdou čtenáři, kterým to takto vyhovuje a dokáží si z toho něco odnést.

A také mě těší, že sis všimla té charakterizace postav. Znám několik lidí, kteří by si jí nejspíš nevšimli.

Mně osobně je myšlenka otisků sympatická už proto, že s otisky druhých se člověk necítí tak sám. Zatímco ve skutečnosti se lidé obvykle na ničem neshodnou, otisky, protože jsou součástmi jediného člověka, mohou takto spolupracovat a přitom si každý zachovat svoji jedinečnost.

K této formě a nepřímo i k té myšlence otisků mě inspirovala 26. epizoda anime Neon Genesis Evangelion, která je také podobně filozoficky hluboká. Myšlenku vyjádřit náladu pomocí mraků mám z Shirobako.

Moc se mi líbí myšlenka otisků. Vlastně ono je to celé hluboké a filozofické a super se to čte. A taky je skvělé, jak každou tu postavu přesně charakterizuje to, co říká (Medvídek Pú, další postavy ze seriálu Ester Krejčí...). Takže fakt palec nahoru. :)

VKate: Ano. :-)

jo, tak tohle se mi moc líbí. je to naprosto výstižné. :)

annaav: Děkuji. Příběh je vlastně z 99% z původní knihy, já jsem to jen zparodoval/a, aby to vyznělo víc absurdně.

zaujímavý príbeh

Alan_Noak: Děkuji. :-)

Prima +

Orionka: Děkuji za věnovaný čas a velmi dobrý komentář. :-)

Souhlasím, že je tam rozpor mezi touhou komunikovat a předstíraným nezájmem, problém je ale v tom, že spousta lidí si představuje, že může "popadnout" prvního člověka na ulici, kterého uvidí, a začít s ním komunikovat bez jakéhokoliv poznávání (dokonce i bez ověření, zda ten člověk vůbec rozumí česky). Singularis z mých povídek (úplně se s ní/m neztotožňuji a tu hranici prozrazuji jen přátelům) ale o takovou komunikaci nestojí; jak bylo řečeno v Průzkumu přejezdu, chce si nejprve udělat představu o uvažování, vyjadřování, zájmech a způsobech druhého člověka a ocenil/a by, kdyby ten druhý člověk udělal totéž (to zpravidla znamená přečíst si několik povídek nebo si alespoň projít webové stránky). Jinak ty povrchní pokusy o komunikaci totiž obvykle vedou k rychlému nedorozumění a zmařeným investicím času a úsilí z obou stran.

Zdvojování koncovek pracné není, už jsem na to zvyklý/á, naopak se mi občas ta zdvojená koncovka objeví i někde, kam nepatří. Má dvě motivace - jedna je osobní (tu tu nebudu rozebírat) a druhá je genderová - mám dojem, že většina lidí má potíže se identifikovat s textem v "opačném rodě", to zdvojování s lomítkem pak tento problém efektivně řeší a umožňuje lidem číst text tak, jak je jim to bližší. Z téhož důvodu volím vyprávění v první osobě, ačkoliv jinak obvykle píšu ve třetí - chci, aby se do toho myšlení dokázali lidé lépe vcítit a pochopit je, do určité míry je to moje sebevyjádření.

Schválně jsem se snažil/a moc brněnských reálií v povídce neuvádět, ale nevadí mi, že se ti tam líbí.

Opravdu zajímavé, četlo se dobře a máš zvláštní uvažování. Komunikace s věcmi, potřeba kupovat si je dvojmo... to je opravdu podivné, ale možná jde jen o stylizaci, v tom případě podařenou.
Zarazila mě jedna část: "Líbilo se mi, že se stále ještě snaží navázat se mnou kontakt. Většina lidí to vzdá nejpozději po dvou větách; takoví mi nestojí za seznámení, protože mi nedají příležitost, abych je mohl/a poznat." Vyznívá to tak, že navenek od kontaktu odpuzuješ, dáváš najevo, že o něj nestojíš, ale zároveň oceňuješ ty, které neodradíš, takže se přes tvůj (předstíraný?) nezájem pokoušejí v komunikaci pokračovat. Jestli to chápu správně, je to podivný rozpor.
A taky mě pokaždé zarazí dvoupohlavnost tvých textů. Ne že bych byla tak zvědavá, jak to s tvým pohlavím je, spíš uvažuji nad potřebou ho skrývat. Co tě k tomu motivuje? Ono je i docela pracné všechno to uhlídat a každou koncovku zdvojovat...
Jinak mě potěšil popis brněnských reálií, na trhu jsem letos byla taky a možná i u toho stánku, jestli tam prodávali i kabelky... :)

Lasak: Děkuji za přečtení a kvalitní komentář. Samota k tomu opravdu patří, ale snažil/a jsem se, aby nepůsobila nepříjemně (ve skutečnosti docela nepříjemná je, ale psát o tom by nikoho neobohatilo a nikomu nepomohlo; sbírka se jmenuje Průzkum malých radostí a snažím se toho držet). Snad se mi to povedlo.

Mám radost, že tě to zaujalo, a moc mě těší, že to budí úžas. :-)

Ano, je to Brno.

mimochodem, to je Brno?

citim z toho chvílemi tvou samotu. Jinak krásné vyprávění. Zaujalo mě a vtáhlo mě. Chvílemi jsem žasl nad tvojí odborností a chvílemi nad popisem určitých věcí, třeba reklam v tramvajích. Každopadně napadite zakončení.

Haiku to není, ale je to dobrý :-)

A42: :-)

...a tahle báseň je taky silný zážitek. ;-)

Nikytu: To mě těší. :-)

štiler: *přikyvuji*