DDD: :-)...vím...a taky děkuju :-)!

Baví mě, jak mě to emočně zasahuje a zároveň naprosto míjí, když se snažím uchopit proč. Tak se jen zlehka opřu o pocit a zase pryč, aby se to nevypařilo.
Děkuju.

Yasmin: Tohle mě strašně potěšilo. Až tak, že mi došla slova a nevím, co říct. Moc díky za Tvá slova. Však víš :)

none: No, vidíš, to by mě nenapadlo. Ale máš pravdu, je svým způsobem opravdu krásná. Ale nesmí jít skrz.

Ayla: Díky, to mě těší :)

človiček: Psavec: No, už mi tolik nejde bejt radostnej. Celý dny sedím sám v zavřený škole a povídám si s počítačem, místo abych děti učil hrát na nástroje. V říjnu to ještě šlo, bo jsem myslel, že je to na pár týdnů. Ale teď se proslýchá, že se děcka do školy už do léta nepodívaj, tak začínám mít pocit zbytečnosti a marnosti. Tak asi...

Teď nevím, kterou báseň komentovat dřív (a jsem opravdu moc ráda, že tady mám zas co číst :-)!), tak to shrnu asi sem do jednoho komentáře :-). Nádhera. Nepopsatelná. Vlastně ti nic nového nenapíšu. Jen, že tato báseň mě zasáhla z nich nejvíc. Smekám před Vámi, pane básníku :-)... Tohle je totiž přesně ono, co v básních hledám. A u tebe vždy najdu. Děkuju, že můžu duši plnit (krá)snem. Tvých slov.

...rez je pozpátku žer a ona opravdu upomalu užírá lesk... ráda ji fotím, vytváří někdy zajímavé obrazy, je svým způsobem krásná, jako samota... :)

Půvabné.

Taková neradostná.

Teď už povzbuzují jen provokatéři, každopádně asi jsem provokatér, protože povzbuzuji každého. Cesta je už objevená jen jí použít a nezpochybňovat lék oceněný Nobelovou cenou jako neprověřený.

slavek: Díky za návštěvu. Jsem rád, že zaujala :)

Smutek, touha a rezavá láska. Pěkné, nostalgické.

JSH: Díky za obsáhlou kritiku tolika mých věcí. Doufám, že se nebudeš zlobit, když zareaguji jen u téhle. Tady mám asi nejsilnější pocit, že se nebavím s člověkem z masa a kostí, ale s Google překladačem. Netuším, podle jakého algoritmu jsi vyhodnocoval tento text, ale absolutně nechápu logiku tvrzení, že, pokud verš začíná slovem "když," nebo "jak," měl by ten předchozí končit otázkou. Proč, proboha? Slunce s velkým T psát nehodlám a nevím ani, proč bych ho měl psát s velkým S, když z textu naprosto jasně vyplývá, že mluvím o ubývajícím večerním světle. Stylem, který mi navrhuješ by se podle mě dobře psaly matematické příklady, nebo fyzikální vzorečky, ale poezie by mě takhle nebavila. Rád si zaznamenávám pocity, myšlenky, vzpomínky, místa a okamžiky. Vždycky především pro sebe. Na to, abych se ukájel tím jak mistrný jsem filozof, co převratného jsem vykoumal a jak z toho jsou ostatní celí paf, na to opravdu nejsem. Každopádně díky za Tvůj čas :)

Dobrá báseň, ale myslím si, že to není miniatura. Můj názor je, že na miniaturu reaguje podstatně víc lidí. Ale básně nejsou pro každého.

Určitě ok. Miniatura o životě. Líbí se mi.

Moc mne neoslovují tyto láskyplná a něžná díla, které jsou prostě pro každého čtenáře. Je fajn, že to tvé je jen miniatura.

Rozumím tomu tak, že obsah vypovídá o vnímání března konkrétní osoby, která dle mého stoupá od podlahy až k nebi... je to k zahloubání, je to spíš krátká báseň.
Navíc si myslím, že první 3 řádky nejsou "březnové".
Dávám 2 z 5 *

Lepší by bylo vybrat konkrétní kategorii básně. Volil bych "smutné" nebo "zklamání".. snad i "vyznání", ale myslím, že jako vyznání by to pochopilo jen 50% čtenářů.

Určitě bych zvolil jiný název. Dle mého spousta autorů svá díla s podobně vypovídajícím obsahem díla, automaticky zvolí název, ve kterém stojí jednoduše "zima" (často i bez skloňování).