Jiří Turner: Opravdu píšeme básně pro čtenáře? Nebylo by příliš prvoplánové psát čistě jen proto, aby se autor zavděčil čtenářovi? Nemůže se stát, že by básník psal z jiného popudu? Třeba čistě jen proto, že ho cosi neovladatelně nutí snažit se vyjádřit nevyjádřitelné, jakási vyšší síla vede jeho ruku po papíře a básník se bez možnosti utéct stává prostředníkem mezi vesmírnou silou a běžným světem, podléhá našeptávání múz a nechává ožívat poezii pod svýma rukama? Nemůže básník tvořit poezii z nutkavé potřeby vyjádřit svoje pocity, prožitky svého nitra, nebo jen zaznamenat svůj náhled na svět, či jen zachytit detail, dojem, moment, který by očím nebásníka utekl? Nemůže umění sloužit třeba jako prostředek sebepoznávání? Čtenáři nejsou DŮVOD pro vznik poezie, ti stojí na samotném konci celého procesu, ne na začátku. Copak by báseň nebyla básní, kdyby ji autor nedal někomu přečíst? Básník může své dílo sdílet s ostatními, ale není to podmínkou pro jeho vznik. Umělec netvoří své dílo proto, aby se líbilo ostatním, ale pro potřebu něco vyjádřit nebo zachytit, a následná případná potřeba sdílení díla není příčinou jeho vzniku - je jeho důsledkem. A důvody k tomu mohou být různé - možná potřeba se zdokonalit a tedy poslechnout si různé názory, které nám dodají patřičnou perspektivu, možná radost z toho, když pak najdeme někoho, koho naše dílo osloví. Pro někoho se možná jedná o potřebu uspokojit své ego a někdo se třeba jen snaží zjistit, zda existuje někdo, kdo náš pohled sdílí a kdo nám rozumí, nebo zda zvládneme druhé dovést k zamyšlení. Zkrátka každý máme své důvody, proč se o svou poezii dělíme. A také si své čtenáře vybíráme - když naše díla zveřejníme, jsou sice teoreticky dostupná každému, ale to neznamená, že naše dílo pochopí každý. Čtenáře si tedy vybíráme již jazykem, stylem a formou naší poezie, ač možná mnohdy neúmyslně. Je-li naše poezie méně jednoznačná, je čistě volbou autora, chce-li své dílo veřejně vysvětlit, aby bylo čitelné opravdu pro každého, kdo zapne internet, nebo zvolí-li si publikum užší - takové, které si význam díla hledá (ať už nachází nebo nenachází) samo. Neříká to nic o autorově neschopnosti své dílo interpretovat.

A ještě poslední věc - vážně není rozdíl mezi čtenářem-básníkem a čtenářem-nebásníkem? Opravdu oba nahlížejí na poezii stejně? A opravdu bychom se oběma snažili své dílo vysvětlit stejným způsobem?

Leslie: Jestli jsem básník? To asi není důležité. 26. srpna jsem byl tvůj čtenář. Pro čtenáře píšeme básně. A jako čtenář jsem se k tvé básni vyjádřil. Mě se také často stává, že někomu se moje báseň líbí, ale nechápe ji (třeba to někdy ani nejde) a nebo ji pochopí úplně jinak. Pak nastává situace, kdy může básník(básnířka) tomu svému čtenáři pěkně vysvětlit, jak to myslel. Ve virtuálním prostředí to jde dobře. Když to neudělá, vypadá jako když to sám neví, nebo neumí .

No napsala jsi to moc krásně, nedávno tady byla podobná básnička, tedy podobná obsahem, ano, když je nám opravdu dobře, najednou múza utíká, víš, jakoby chtěla pomoci někomu dalšímu, třeba, aby se vypsal, pochopil a bylo mu tak krásně jako tobě když napíšeš báseň, takovou tu lehounkou co sama skočí na papír, jako když někdo vede naší ruku a píše za nás, tak to chápu. Já svoji múzu ztratila, ale nevadí mi to, protože díky jejímu vlivu jsem možná mnohé pochopila, třeba to tak má být, jen občas, málokdy ještě přijde, neboj i ta tvoje o tobě ví a přijde až bude její a tvůj čas...

Pěkné :) no.. mně taky často utíká na pěkně dlouhý čas.. ale pak, pak se tiše vrátí a našeptává.. ;)

Jiří Turner: Děkuji za komentář. Pointa tam skutečně je, ale jestli jsi to z básně nevyčetl, nemůžu ti poradit. Ale z komentářů jsem přesvědčená, že ostatní to pochopili. Jsi básník?

Yasmin: Děkuju! Jen jeden marný nádech a zase ticho...

DDD: Jo, máš určitě pravdu, ale ty dlouhé chvíle ticha jsou pro mé srdce básnířky vážně utrpení. A děkuju!

Pěkná, pěkná, pěkná..

Tvoje báseň se mi svojí celkovou atmosférou líbí, jen mi uniká pointa, pokud nějaké je( to samozřejmě není nutné) a vlastně i ta emoce. Čeho je ti líto a mezi čím musíš volit? Jakoby mezi těmi metaforami ( jsou li to metafory) scházel nějaký spojovací článek, ať už myšlenka nebo emoce.

Ale ona se zas vrátí. Jenom ji nesmíš nutit, to ji odradí. Musí chtít sama. Tak to prostě je...
Krásný. Dlouho už mě nic tak nechytlo za srdce, jako to tvoje poslední čtyřverší :-)

Moc hezký, všechno je buď a nebo. Tvoje verše se ale právě nadechly...

Podařené a moudré 1*

Midem: Přesně tak! Děkuju.

Přesný a povedený. A protože život je plus a minus, bude se psát a umírat - pořád.1*

vtipna

podarené :)

Vtipné. Taková rýmovaná hádanka.

Severak: Zcela záměrně. ;-) Neboť mě s onou osobou velmi spojoval právě on a jeho písně.

A brečím ...

To je snad ta nejlepší, kterou jsi kdy napsala ...