A kde je ta moje?

Nádhera, obzvláště tedy ten konec!

Ach, Leslie, být muž, chci splynout s tvou povahou ...

Krásná, jako vždy ...

Ta poslední věta se mě osobně líbí nejvíce. Báseň je nádherná, jako všechny tvé, ale díky té poslední větě mě najednou ovládl šílený smutek - a to, myslím, bylo účelem ... to pochopení ...

Ach zdá se mi tak těžká tahle báseň ... krásná ...

pochutnávám si na ranní kávě, voňavé a dobré jako ta tvoje básnička, milé

kmotrov: Moc ti děkuju! S tím smutkem si to přečtu. A co se týče přednesu - třeba příště :-))

Přepracovaný závěr je skutečně lepší, a má tah. Líbí se mi jeho uchopení "naruby", je to překvapivé. K dokonalosti chybí tvůj přednes. Kdo tam nebyl neví o co přišel!
K tomu smutku, už jsem to psal Yasmin:
http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=22855-neklid

ŽblaBuňka: DDD: Díky za zastavení, jsem ráda, že "chutnala" :-)

Yasmin: :-) Děkuji, od tebe mě to obzvlášť těší.

Yana: Moc ti děkuji za tak pěkný komentář! Jsem ráda, že naše dojmy z akce jsou tak podobné a že se ti moje báseň líbí.

DDD: Původně závěr zněl:

"Možná
kdyby naše duše byly menší

měly by menší prostor

pro smutek",

ale nebylo v tom to, co jsem do toho chtěla dát. Zněla pak celá ta báseň moc smutně, a to jsem nechtěla. On tam totiž ten smutek měl být jen tako zástupce pocitů všeobecně, ale tím, že to měnilo význam, jsem to nakonec upravila celé tak, aby mi to tam vycházelo takhle. Až teď jsem s tím spokojená.

No a s tou "smutně oděnou básnířkou"... něco na tom je. Já se tak vlastně taky cítím. Ne, že bych byla pořád smutná, to ne, ale básně a myšlenky v nich mám laděné spíš melancholicky. A i když pozitivně, tak vážně.
Každopádně ti moc děkuju!

tady se přidávám ke slnečnici, použil bych stejná slova

Nejkrásnější!

té fotky jsem si také všimla, povedla se a tvoje básnička též, já za ní nevnímám ale smutnou básnířku, proudí jí taková melancholie a nahromaděné pocity z nádherného až nadpozemského prožitku, také ve mně ta akce zanechala vzpomínky, které i po letech tvoje báseň zajisté připomene a ten závěr, vrcholem díla, skvělá myšlenka a my na malinkém prostoru prožili opravdu něco nezapomenutelného

Tahle báseň se mi líbí. Ta myšlenka na konci je správně samonosná. Skoro by mi stačila.
A líbí se mi moc i ten puerův rozbor. Jenom si myslím, že k tobě ta "básnířka smutně oděná" sedí a vlastně si tě ani nedovedu představit jinak :-)

Jééé, to je milý! :-)

puero:
Přemýšlela jsem poměrně dlouho, z jakého konce s básní začít, jak to uchopit a zachytit... Nakonec jsem začala úplně jednoduše – prostě tak, jak to začalo pro mě. Líbí se mi představa tvého pojetí. Asi je skutečně básničtější, na druhou stranu, já to tak prostě necítila. Mohla by z toho vzniknout zajímavá báseň, ale už by nezachytila to, co jsem chtěla, už by v tom právě nebyl ten můj přístup a pohled na věc. Já odtamtud v tu chvíli totiž neutíkala, já tam byla na 100% všemi smysly. A v rámci večera, který jsem prožila, tam dle mého ta aktivní složka patří. Každý má ale jiné vnímání. Díky za tvůj náhled!

Vystihl jsi naprosto přesně to, v čem dle mého názoru tkví největší nedostatek mé básnické tvorby. Přesně to je oblast, o které vím, že na ní potřebuji zapracovat. Díky, že se ti to podařilo pojmenovat a popsat, protože myslím, že by mi to mohlo pomoct v odstranění oněch nedostatků. Co se týče toho nasměrování, jak se dostat do té kavárny – mně se ta cesta prostě natolik líbila, že jsem ji tam chtěla mít. Možná by se dala popsat lépe, možná se mi to nepodařilo zachytit tak, jak to vidím před očima, ale pokusila jsem se o to.
A ohledně toho smutku v závěru – opět díky. Já jsem se sama ohledně toho cítila nejistě, a ty jsi mě jen utvrdil v tom, že takhle ta báseň vyznít nemá a že tam ten závěr nepatří. Zkusila jsem to teď přepsat, aby to více říkalo to, co to říkat má.

No a ještě jedno (vlastně dvě) poslední díky – jedno za tak obsáhlý vyčerpávající komentář, a to druhé za důvěru v mojí tvorbu! Moc si toho vážím, opravdu. Přesně toho, co jsi v posledním odstavci popsal, bych chtěla dosáhnout. Tak ještě do třetice – děkuju.

puero: Nedokážu, alespoň myslím. Ale chtěla bych to umět. Třeba se k tomu někdy dopracuju.