Dva cízí lidé mezi společnými přáteli… sedí u jednoho stolu, vedle sebe a nejednou to tam je… to nevysvětlitelné. Přitažlivost, touha a my víme, že si to nemůžeme dovolit.

..před spánkem jednu úvahu..posuďte sami :)

Už zase. Už zase chci. A už zase se bojím toho nic, které tam možná je. Bolest je totiž něco. Velké NĚCO. To ale není cesta.

Něco mi říká, že se opět blíží mé období depresí... :( A co se týče opakování, je to figura, umístěná v textu úmyslně.

Tipuju tak 3, možná spíš 4 roky zpět. Takový výkřik.

K čemu se hodí plastelína...

Jen taková glosa...

Opět během písemné práce z matematiky jsem byla tupá jak bambus, ale takovéto kravinky moje hlava vymýšlí stále

...a některé jsou Bílé.

...

a mozek žere nostalgii

Název trochu mate, protože je to o něčem jiném, než si asi myslíte...

trošku o tom, co jsme právě prožili,..