17.02.2021
9
982 (18)
0
Pálí mě oči,
Když myšlenky mi hlavou víří,
Svět se lehce točí,
A sny k mé mysli nezamíří.
Nemůžu spát.

Čemu se divit,
Je to jak sklo jasné,
Nedá se mluvit,
I když se zhasne,
O spánku.

Vždyť, kdo odváží se
Do víru
Divokého stáda,
vzdávám se,
pro trochu míru,
vzdám se spánku ráda.

Nepřichází.
Ani mír.
Mé spánky šlehá ostré mlází
A neodchází, ten vír.
Snad můžu říct ten vír.

Ptám se.
Kdo vír a kdo já jsem?
Vzdám se. Já. Vír. Je to sen?
Už nejdeme oddělit.


Tak vře to ve mně,
A vřu i já,
Ale dál se točí země,
Jako by si nevšimla.
 18.02.2021 21:21
slavek: tak nějak jsi to trefil ;)
 18.02.2021 18:05
Bývá to hrozné, když spánek nepřichází. Jedním řešením je vstát a napsat o tom. Třeba takovouto fajn báseň.
 18.02.2021 06:41
Dandy: Co znamená nasé trable tu kuličku netrápí?
 18.02.2021 06:40
Miňko: Neu: Psavec: Děkuju
 18.02.2021 00:16
Líbí se mi. Ta báseň, ne ty pocity nespavosti jež jsou tak důvěrné. Jen najít míru smíru ve víru.
 17.02.2021 20:31
Nasé trable tu kuličku netrápí
Pěkné
 17.02.2021 18:23
Nespavost provází mnohé, zda jde o víry mysli či viry není zjevné, každopádně z Nás to dělá výry bdělé co vírou se musejí obklopit, že spánek obejme Nás milosrdně.
 17.02.2021 16:01
Bezva, povedla se.
 17.02.2021 15:20
 Neu
Skvělá !

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.