 26.05.2012 4 1400(3) 0 |
|
První se sbírky povídek spojených osamělostí aktérů vymykajících se normálu, kteří se potkávají a míjejí uprostřed nočního města, kde v dálce s otevřenou náručí stojí non-stop obchodní dům...
17.09.2010 4 1454(6) 0 |
|
19.04.2024 4 414(6) 0 |
|
Je to na téma: Člověk je doma tam,kde si pověsí klobouk. O domově, stěhování, proměnách. Neratovice žijí 2.místo
08.12.2022 4 669(7) 0 |
|
Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.
14.01.2023 4 520(11) 0 |
|
Napsána na koleni,v pozdní hodině...:) Doufám, že nebudete šetřit kritikou...:)
07.09.2012 4 1277(11) 0 |
|
...
30.03.2015 4 1004(13) 0 |
|
29.11.2012 4 1232(9) 0 |
|
21.07.2017 4 1174(7) 0 |
|
29.07.2012 4 1310(11) 0 |
|
02.09.2022 4 592(6) 0 |
|
13.12.2023 4 389(7) 0 |
|
..,.
16.01.2021 4 568(11) 0 |
|
....
07.10.2023 4 815(8) 0 |
|
08.06.2025 4 212(12) 0 |
|
20.03.2015 4 1260(9) 0 |
|
Ze sbírky: "Andělské tváře"
04.03.2013 4 1308(11) 0 |
|
27.08.2022 4 613(12) 0 |
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Scarlett RedRum [17], Dack Janiels [17], Lasak [14], dominik123 [11], Lour [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
