Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Po mé předchozí vlně pesimismu to asi nebude znít až tak moc reálně, ale věřte - je t pravda :D

Tahle báseň by snad ani nemohla být dál od mého skutečného pocitu z jara.

Nemůžeš změnit toho, kdo sám o změnu nestojí...

Tenhle díl je speciálně věnovaný Mannaz, za to, jak mi pomáhá tím, jak hltá další a další díly Vlkodlačí hrozby. Proto zatím ještě daruji Nisovi život a tahle kapitolka bude věnována především jeho proměně. :) Ještě jednou díky :))

únor 2017

Slíbil jsem Sasance při první erbenovské, že sem hodím ještě druhou, tak tady je :-)

V rádiu: "Heeej, hoouu... chvíli nad vodou..." Zavírající se oči... Myšlenky na moře, na zpěněnou vodu, co omývá kamenité břehy... a v hlavě mišmaš a tohle...

...

Valentýnská mé neznámé lásce, se kterou jsem se už seznámil. http://www.youtube.com/watch?v=WdO85Qf4Poc

autor: Jarmila Urbánková

hrozná kravina

Vrána prý nosí děvčata a čáp kluky.