To by bylo něco pro psychoanalytika! Řádek po řádku, věta za větou jako obrazy z nějakého snu. Jako sen naruby. Freud by ti možná vysvětlil, že tvá jednání jsou zcela v rozporu s tím, co chce tvé podvědomí... aspoň soudě podle toho rozmazaného čísla. Ale to je koneckonců jedno. Líbí se mi, jak je to napsané. Dravě. V textu jsou jen dva otazníky, ale těch otázek mezi řádky je mnohem mnohem víc. To se pozná dobrá báseň. Obrazomalebnost. A svěžest - jako by ti bylo jedno, jestli bude báseň dlouhá nebo krátká, jakási vnitřní intuice ti říká, že můžeš být v klidu, že to bude akorát. A taky jazyk se mi líbí. Je reálný, ne umělý, není to básnický jazyk, ale je to básnicky řečeno. Tím jsi, domnívám se, objevila otevřené dveře současné moderní poezie. Asi si toho od tebe přečtu víc.

Jo a ve druhé sloce, druhém řádku ti chybí písmeno n.

Lokin: Zdá se mi to lepší.

Mám rád dálnovýchodní poetické formy. I haiku. Ale... neumím je číst jako zkušený dálnovýchodňar. 5-7-5 forma, zabarvení, dojem, to jsem štonc pojmout a vychutnat. I tady mi to zachutnalo (a ještě je v tom rým!) Ale dálnovýchodní poezie pracuje taky s dost složitým významem symbolů a jejich standardizovanou interpretací, v té se nevyznám, a tak vím, že mi při četbě haiku něco chybí a nevím co. A potom, evropani vesele píší haiku a na standardizovaný systém dálnovýchodních symboliky dlabou, takže ani nepoznám, jestli tam je, nebo ne.

Je to pěkné. Myslím. Ale nejsem odborník.

Děkuji za pochopení.

Mno Hanulko, nejsem z těch psanců co si čtou básničky, aby jiným zkrásnili den roztomilým komentářem. Moje sociální inteligence není příliš vysoká. Hledám umění. Napsala jsi to mile. Ano. Jistě to zpříjemnilo den věrnému okruhu tvých čtenářů. Když má autor své věrné čtenáře, stane se tahounem skupiny. Přeju ti, udržet si věrné čtenáře i nadále. To je pak radost veršovat. Nemám pravdu?

Jak by to vypadalo, kdybys to napsal volným veršem?

Lidi se pořád ptají, jestli má život ve vesmíru nějaký smysl. Kdyby na planetě nebyli lidi (ale jinak spousta zvířat: veverky brontosauři, tuleni a komáři...) měl by život i pak nějaký smysl? Dala by bezduchá živá stvoření celého vesmíru celému vesmíru nějaký smysl a účel? Vždyť se to všechno jen požírá navzájem. Člověk, pořád tomu věřím, má něco navíc.

(a ufoni možná taky)

Líbí se mi to, konečně cokoliv ve verších, když vyvolá bouři myšlenek, má svůj význam a smysl, ne?

Kdyby se bodovalo, už by šel rating dolů.

co pošli fotku... měls přiložit obrázek rovnou k dílu!!

No, víš, dokud to jde o tom napsat básničku, tak je to dobré. Neokoukané. Nevšední.

Ale řekni, vidět takový pěkný zadeček na posteli každý den, za pár měsíců napsal bys o něm báseň? (POZOR co napíšeš! Mohl by si to přečíst ten zadek!)

Jestli ano,... pošli fotku.

A co eldžíbítí? Budou v budoucnosti eldžíbítí? Nebo, že by...

Hezké. Mám rád trochu toho naštvaného futurismu. Ale ty možná napíšeš, že to není futurismus, jen dnešek. Ej

Ano, je nezbytné tě přerazit ocelovou trubkou a jestli páteř nepovolí, tak víckrát.

..ehm.

Mi se to líbí, ty plevelné výrazy mnohdy strnulost básně provzdušní. Že to obsahuje hru s péčky mi taky příjde klukovsky rozverné a ne právě na škodu, konečně je to popis Anglie (Walesu?), co může být strnulejšího než tenhle kout země a jeho obyvatelé? Já se sem teprve chystám, teda do Skotska, nikdy jsem na Britských ostrovech nebyl.

Nikdy jsem neletěl letadlem.

Buňky co běhají rychlostí světla. Ten obrat mi utkvěl.

Já bych řekl, že nowišoviny už dávno své čtenáře mají. Když jsem četl třetí řádek odzpoda a viděl tu srst lišky a pak tu ženu s toutéž srstí (tedy s liškou)... napřed mi nedošlo, že krom krku tu srst mohu hledat i na jiných zajímavějších ženských místech.

Velmi pěkné. Takové literární. Už jsi někdy něco vydal knižně?

Jakoby normální lidi byli jiní. Vyjdi ven a podívej se kolem sebe. Na ten úpadek mravů, úpadek slovní zásoby, úpadek oblékání, úpadek kultury... pak jdou tihle tví sousedé a kamarádi k volbám a zvolí si to, co si zaslouží a co chtějí. A tak to má být, nebo ne?

Je úplně zbytečné si stěžovat.

To je poměrně těžko uchopitelné téma. Vmáčknout ho do čtyř slok, to je redukce která je možná i na škodu. Nevím. Já jsem byl vždycky pro, aby pocitovky , hlavně ty depresívní, byly patřičně rozvláčné. Jinak jsem samozřejmě zastánce básnické redukce. Když to jde napsat krátce, je vhodné to napsat krátce, ale dlouhé (repeticemi obtěžkané) depresivní formy za ten delší čas, pokdy čtenář s básní zápolí, dovedou otrávit jeho pocity dost na to, aby se patřičně do autora vcítil. Když je to krátké, tak to čtenář prolítne, spolkne, zapije a jde dál. Nevím. Jaký máš názor ty?

Mně to docela drhlo. No ..... smetí, letí, pěti, souvětí.. dobrý, člověk se naladí na tenhle začátek a čeká, že v podobném duchu to pojede dál, ale spíš to ztrácí dech až to dech ztratí a od řval to melodicky nikam dál netáhne. Tedy na začátku kouzlo a na konci ostuda a žal. Hehe.

Je prvotřídní. Má šmrnc a ještě využívá prostor pro experimentování s formou, to mám rád. Pokoušet se češtinu čas od času přehodit přes plot zajetých forem. To jde jen v poezii.