Emoční kapacita třicátníka s prožitky patnactiletého kluka.

gajda: Tyjo tys mi v poslední době přiletěl dát mega feedbacku! cením si toho. Už je to rok, těžko se mi vzpomíná, ale myslím, že to byl takový nárazový emoční výstřel, čtyři sloky jak výštěky slov co se mi honily hlavou. Vlastně bych s tebou souhlasil, jak se na to dívám z venku. Osobně jak mám teď ten odstup tak se mi celkově nezdá, ani rytmicky z ní moc radost nemám

To je poměrně těžko uchopitelné téma. Vmáčknout ho do čtyř slok, to je redukce která je možná i na škodu. Nevím. Já jsem byl vždycky pro, aby pocitovky , hlavně ty depresívní, byly patřičně rozvláčné. Jinak jsem samozřejmě zastánce básnické redukce. Když to jde napsat krátce, je vhodné to napsat krátce, ale dlouhé (repeticemi obtěžkané) depresivní formy za ten delší čas, pokdy čtenář s básní zápolí, dovedou otrávit jeho pocity dost na to, aby se patřičně do autora vcítil. Když je to krátké, tak to čtenář prolítne, spolkne, zapije a jde dál. Nevím. Jaký máš názor ty?