oslov radek: Máš pravdu i tak se dá veršovat.
Dík.

Homér:Nejsi jednoduchý. Pokulhává rytmus máš naprostou pravdu, to ta gramatická rýma. Tu práci v lese Ti závidím.
Díky moc za komentář.

Ginnare: Děkuji za hluboký rozbor. Tvůj komentrář mi někoho připomíná.

:-D

Vau je v tom tolik krásného:
pruhy se rozběhly
škodolibý mezek neklid
pruhy svazující nohy
načuhující tma
myšlenky bloudící po stropě
samota zdravící se se Šazim

Víš, že jsem prevít a vždy si něco najdu. Jen bych vypustil slovo kreslily a bylo by to v mých očích dokonalé.

Je to super, já bych to nedokázal.

Rád Tě zas potkávám Šazi. Básně o Šazim, to je něco specifického, mají v sobě pohádkovou atmosféru, hravost, jsou to jediná Tvá díla, kde mi nevadí Tvé hraní s formátováním textu, dokonce by to bez toho nebylo ono. Tady máš právo na originalitu, Šazi je Tvůj, je jedinečný, zasloužil by si samostatnou sbírku.

Obecně se vyhýbej rýmům ve volném verši, když píšeš volným veršem jdi po pocitu, vytvářej napětí, každá slabika, každé písmeno má obrovský význam, hraj si se čtenářem, chytej ho do svých sítí.
Sklouzávání k rýmům spíš básni ve volném verši škodí (neplatí to vždy).

Pokud by si Šazimu vydala sbírku, mohla by být mimořádná, rýmy typu chladil/hladil by ji devalvovaly.

Každopádně bylo pro mne raní setkání se Šazim velkým potěšením.

Takové naplnění je bohužel možné jen v paralelním světě, je k němu totiž zapotřebí reálný obraz Tvého Anima.
Tvůj Animus je symetrický protějšek Tvé ženské psychiky, to mužské co se v tobě nevytvořilo, když si se stala ženou. Je to něco jako prázdný obraz v tobě. Jeho (vnitřní) ztráta způsobuje neurózy, naopak pokud by Tě (vnitřně) ovládl, způsobí to šílenství. Reálně potkat muže, který by byl dokonalým obrazem tvého Anima podle Junga nelze.

Moc se mi to líbí.

Amadeo´´: Díky moc, za tak milá slova kolego.

korálek: Jsem rád, že seTi líbí. Děkuji.

Něco takovýho číst, to je pecka. Přeju Ti tu mohutnost vlastních vesmírů.

Je to celkem jednoduchá básnička, ale chytla mne. Představuju si, jak sedíš sám u ohně, koukáš do plamenů a z těch plamenů zní písně kamarádů, kteří se na to vybodli. Vlastně je to super báseň, není lehké napsat neotřelou trampskou báseň, která má hloubku. Tobě se to povedlo.
Super!

Paradoxně bys mu měla poděkovat. Někdo potřebuje spoustu životů, aby dosáhl buddhovství a tobě na to stačí jeden pitomej chlap.
:-)
Super báseň, je to nápaditý, neotřelý a má to pro mne hloubku.

Amelie M.: Dík.
Myslím, že nepoztrácím. Je to fikce, stejně jako třeba "Dávám se Ti".

PrimaDen: Díky.

Jakoby si tu báseň nechtěla nikdy skončit, mám z ní pocit trvající radosti. Jsou v ní náznaky, to se mi moc líbí.
Nádherně sis připravila půdu pro pointu završila si ji tím amatérsky pomalu. Je to opravdu dlouhá báseň a nikde ti nic nevyčuhuje, je v ní spousta fantazie. Věřím Ti každé slovo. Tohle je prostě pecka.
Nejlepší co jsem v poslední době četl.

Slova jsou vždy nedořčená, prostě jsou příliš krátká na to, aby postihla skutečnost...

slnečnica: Díky Ti.
:-)

Měli by jste si zatopit.
:-)
Ubrala si formátování textu a to je dobře, smysl má jen když vyzdvyhuje obsah, jinak je na škodu.
Já bych se s takovou básní ještě mazlil, hrál bych si sní. Třeba bych ji zkusil víc rozsekat, aby si ji čtenář víc užil.

Záhon
okenních tabulek
plný nočních růží

tichá krása
bez vůně
co motýla

nevzbudí

Umělcovo
mrazivé jaro
vypuklo
zebe

Přesto
já hořím
hořím celá

hořím myšlenkou
*
*
*
myšlenkou na Tebe

Samozřejmě veškerá má kritika je jen bledá závist tomu, komu jsi to psala.
:-(

Má láska k životu
nemá břeh ani koryto
je rozlitá všude
mám jí plné dlaně
protéká mi mezi prsty
proudí ve mně
okolo mě

To Ti prostě musej všichni závidět. Je radost takové věci číst.

Orionka: Díky moc.

labuť: Děkuju Ti.