Tenebre: Vítej zpátky! Je milé, že jsi své řádky, určené všem, zkopírovala pro každého zvlášť, aby to všichni mohli hned číst, když zde není zjevná funkce AVI jako třeba na písmáku.
I když si myslím, že reakce na komentáře, byť rok staré, by stejně dorazila ke každému, kdo se zde stavěl a jen tak po anglicku bez jediné řádky nezmizel! A objevilo by se to i v tom přehledu o posledních akcích na hlavní stránce vpravo (kdo coje prvně četl, kdo komentoval). Ale takhle to něco krásného vypovídá i o Tobě a tvém přístupu k druhým. Přeji nádherný zelený čtvrtek, spoustu slunečné pohody a třeba i brzkou inspiraci k něčemu krásnému!

Vítej zpátky! Zdá se, že jsi ten rok nepromarnila všelikým kvaltováním nebo je tohle seznání pravdy, ke kterému Jan Amos Komenský dospěl již před staletími (totiž že toliko pro hovada dobré jest!) až důsledkem pandémie, kdy se najednou člověk v karanténě dostává k tomu, aby se zamyslel, co v životě má skutečný smysl?
Můj slavný krajan Miroslav Horníček v knize "Chvála pohybu" napsal: »Člověk spěchá, nevěda proč, proč nemaje. Spěchá, aby stihl svůj další spěch!" A k tomuto moudru dozrál, když uvázl v koloně aut před přejezdem a napřed se stejně jako ostatní znepokojoval tím, že šraňky jsou tak dlouho dole, přitom vlak stále nikde a ztrácí čas...Ale najednou změnil náhled a na rozdíl od jiných zjistil, že je vlastně fajn se nikam nehnat a že najednou vidí spoustu hezkých věcí, které by jinak minul...

PrimaDen: Myslím, že ti, v jejichž hrudi ona srdce bijí, by tě rádi přesvědčili, že se mýlíš!

syrda:
Duši jsi otupil,
whisky si dal,
hlavu si pročistil,
pak verše psal...

Když něco ti vadí,
fofrem s tím pryč,
se štěstím neladí
ten smutku kýč...

Líp je se usmívat,
odložit žal,
v dobrém jen vzpomínat,
cos miloval...

syrda:
Otup trochu tvrdost svoji,
rodná řeč ti za to stojí.
Poznání nechť mysl hostí:
po krvi jako po kosti!.

Nezrazuj, jak moc tě vzalo,
co se minulostí stalo,
každá kočka drápky má
a ráda je užívá!

Ze známých důvodů tu kočku máš rád,
sen o ní tisíckrát dáváš si zdát.
Bylo by nádherné tvořit s ní pár,
leč s jitrem zmizel sen, s ním oč jsi stál...

Povedené a svěží!

Tak mám pro tebe potěšující informaci: Při PH 8,0 a 37°C prý podle výzkumu v Alabamě virus přestává být infekční! Takže teplotu bys už měla, teď ještě docílit přechod PH do oblasti zásaditosti...Dobré prý je smíchat lžičku sody a citronovou šťávu s vodou, párkrát jsem to i pil. Nebo mořská voda má tohle PH!

Psavec: Není zač! Však mne znáš, tohle si nenechám ujít! Tys mi ostatně taky jinde nechal v komentíku čtyřverší o mangabejovi a já kontroval. I dospělí si mohou hrát, jak psal Eda Bakalář!

Poučení pro našince:
"Každý projev citu
je pro ženu berná mince,
zvlášť po lásky ritu!"

Když si to člověk zkusí vizualizovat, probouzí to takové lákavé představy!
Ve čtvrtém verši bych napsal "bude přítěží" (abych i dodržel těch pět slabik, jinak bych volil "stane se"), v sedmém mne trochu ruší ten moment, romantičtěji mi zní chvíle, např. "a potrvá jen chvíli"...Ale to je jen můj osobní pocit...

Tak se mi líbíš, modřinko!
Pozvedni hlavu malinko,
hvězdičku šťasnou hledej sobě,
co bude s tebou v každé době...

Bláznivý úlet,
vztah, co skončil náhle?
Člověk chce šílet
či jak pes výt táhle.

Bylo to krásné,
vše však jednou skončí,
pak slůvky básně
minulost se loučí.

Vypadne hbitě
a zbývá jenom snění,
kdo přesvědčí tě,
že to konec není?

Život odtroubil
pouze konec té leče,
krásný sen to byl
vzpomínkám neuteče...

Člověk se a chvilku ponoří do stavu, kdy i vlastní vzpomínky zas vystupují ze snové říše, ale je třeba se probudit a jít dál...

Stále ještě?

PrimaDen: Nj, ale do ní bych nenasoukal těch pě slov ze soutěže! ☝☺

jo_: Anebo jen hezky...

gajda:
To já mám opačně,
piju jen svátečně.
Ale při studijních pokusech na ZČU o dekádu zpět jsem vydržel i víc.

jo_: Hraju si, ale pokud to i někoho trochu optimističtěji naladí, budu rád! Ve světě je tolik zloby, nechci se jí nechat pohltit i já...

jo_: Tak vidíš mne tady, ne?

človiček:
Nehodláš mne znát?
Však také žiju skrytě!
Leč co víc lze si přát,
než když v anonymitě
číst slova chvály smím
i souhlas s tím, jak vnímám,
že krásu slov já ctím
a do veršů ji jímám...

človiček:
Jsem trochu zmaten tím, jak v jedné chvíli balancuješ na římse, abys v témž okamžiku byl kormidelníkem na plachetnici, pak zase váhavým chodcem po lávce nad propastí i duševním striptérem! Máš na chovatele koní dost bujnoi fantazii...
Nu, já taky v noci honil toho, kdo usiloval o život faraonovu synu a mobil mne vzbudil ve chvíli, kdy jsem zlosyna pronásledoval bludištěm jeskyní v nitru posvátné hory!