|
Život nás občas překvapí...
|
Než stíny utonuly v ránu
s dotekem dlaní chladivých,
nežli noc prchla do šantánu,
zapěli ptáci ve větvích,
cos stalo se, i ty to vítáš,
ač přišlo to a nevíš jak,
tisíci slunci v sobě svítáš,
ten tam je minulosti mrak,
přítomnost zlátne touhou tvojí,
všecinko zas je, jak má být,
stín minulosti neobstojí
před vůlí lásku posvětit...
s dotekem dlaní chladivých,
nežli noc prchla do šantánu,
zapěli ptáci ve větvích,
cos stalo se, i ty to vítáš,
ač přišlo to a nevíš jak,
tisíci slunci v sobě svítáš,
ten tam je minulosti mrak,
přítomnost zlátne touhou tvojí,
všecinko zas je, jak má být,
stín minulosti neobstojí
před vůlí lásku posvětit...
21.01.2020 08:25
jo_: Hraju si, ale pokud to i někoho trochu optimističtěji naladí, budu rád! Ve světě je tolik zloby, nechci se jí nechat pohltit i já...
20.01.2020 19:35
človiček:
Nehodláš mne znát?
Však také žiju skrytě!
Leč co víc lze si přát,
než když v anonymitě
číst slova chvály smím
i souhlas s tím, jak vnímám,
že krásu slov já ctím
a do veršů ji jímám...
Nehodláš mne znát?
Však také žiju skrytě!
Leč co víc lze si přát,
než když v anonymitě
číst slova chvály smím
i souhlas s tím, jak vnímám,
že krásu slov já ctím
a do veršů ji jímám...
17.01.2020 21:38
Máš moudrost a rozléváš jí do řádek
máš skromnost a balíš jí do bajek
s citem laňku hladíš,dobře život znáš
s chutí se najíš,snad se i usmíváš.
Nehodlám tě znát,však tvůj přístup mám rád.
máš skromnost a balíš jí do bajek
s citem laňku hladíš,dobře život znáš
s chutí se najíš,snad se i usmíváš.
Nehodlám tě znát,však tvůj přístup mám rád.
17.01.2020 10:35
shane: :-) slova rozmilá, co naději vrátila... vodu do pouští, vláhu, co srdci odpouští...
17.01.2020 02:57
jo_:
S úsměvem odvětím: Díky!
Za chválu i za veršíky,
za čas, co Jo_ rozmilá
na mé stránce strávila.
Vrať se o půl roku zpátky,
pod něžnými tvými řádky
báseň má se zrodila,
komentář můj tvořila...
Tys byla mou inspirací,
Músou mou, 'bych pravdu řek,
sluncem, pod nímž stín se ztrácí,
bez ohledu na zítřek...
Jj, asociace bývají pěkné potvůrky a člověk dîky nim pak stvoří věci, nad kterými později jen nevěřícně kroutî hlavou!
Ale:
Není kouře bez ohýnku,
který v duši zahoří,
kdo střívko dostal do vínko,
z toho báseň vytvoří...
S úsměvem odvětím: Díky!
Za chválu i za veršíky,
za čas, co Jo_ rozmilá
na mé stránce strávila.
Vrať se o půl roku zpátky,
pod něžnými tvými řádky
báseň má se zrodila,
komentář můj tvořila...
Tys byla mou inspirací,
Músou mou, 'bych pravdu řek,
sluncem, pod nímž stín se ztrácí,
bez ohledu na zítřek...
Jj, asociace bývají pěkné potvůrky a člověk dîky nim pak stvoří věci, nad kterými později jen nevěřícně kroutî hlavou!
Ale:
Není kouře bez ohýnku,
který v duši zahoří,
kdo střívko dostal do vínko,
z toho báseň vytvoří...
16.01.2020 21:25
tisíci slunci svůj den rozedníváš
tisíce mraků ve svých dlaních skrýváš
ptáci árie zapěli
drobné zpátky neměli
to zlaté obilí mi tě navždy bude připomínat
každý den když se bude rozednívat
pravil Malý princ co v pravdě žil
a čistotu duše nade vše ctil... :-)
btw. je tak něžně krásná a hřejivá a plná naděje.. taková obří kapka rosy... ;-)
tisíce mraků ve svých dlaních skrýváš
ptáci árie zapěli
drobné zpátky neměli
to zlaté obilí mi tě navždy bude připomínat
každý den když se bude rozednívat
pravil Malý princ co v pravdě žil
a čistotu duše nade vše ctil... :-)
btw. je tak něžně krásná a hřejivá a plná naděje.. taková obří kapka rosy... ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.