Když vklouzla ručka má
pod Tvoje kalhotky,
pod nimi nalezla
skvost hodný Bardotky!

Něžně jej laskala
tam v tiché houštince,
vláhy se dočkala
v malinké chvilince.

Bral jsem to od Tebe
jak něžné vyzvání,
vstoupil jsem do Nebe,
díky za pozvání!

Touha se vznášela
na něžném obláčku
a Tys mi říkala:
"Můj sladký miláčku!"...

Aliwien: Není zač! Díky za návštěvu! Hele, nekopíruješ odněkud ty své komenty? Proč pro změnu nezkusíš napsat: Tvůj kousek plovoucí podlahy či Tvůj plácek udusané hlíny?;o)))

Taky jsem chodíval do chalup
s babičkou svojí peří drát,
na nepřítomných nezbyl chlup,
na husách peří akorát!
Však krom drbů venkovských žen
já pokochal se příběhem,
co "Kolářka" v zásobě měla,
a vskutku dobře vyprávěla!

Nevěrná:
Přijmi mé vřelé díky
za poučné veršíky,
Já jsem neměl tušení,
že kdos stejně střelený
i na psancích se skrývá...
/Veršuješ fakt jak divá,
že až tiše závidím!
Co Já budu dělat s tím?
Čím naplním svůj rým?
**********************Ataque:**********************************

"Tleskám, jak se dá,
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já..."
/Jak zpívá Jarmila...
Čí? Kratochvílová!/

Nevěrná:
Hlas srdce poslouchat je zrádné...
Co když je jednou napadne,
že stáří vlastně není žádné,
a z řetězu se utrhne?
Směšný je pohled na šediny,
co prohánějí mladou laň,
z citů svých snovají hned rýmy,
k Fortůně natahují dlaň?
A i u božské Afrodity
o trochu Lásky žebrají...
Že k smíchu zdají se být city
starce, jeho sny o ráji,
co Láska poskytnout mu může,
/jenom zrcadlům vyhnout se!/
pak v představách svých má tvář muže,
ne lalok kůže svěšené
a brázd jak rozlehlém lánu,
co právě traktor přeoral,
a než-li rozloučí se v Pánu,
srdce, co Láskou bije dál...

Ivkaja:
Nějak mi ujel rytmus a když jsem to chtěl upravit,
vypršel mi čas...Vlastně to samo ulítlo a já najednou měl zas titulní stránku. Nějak to zlobí...
Láska je plamen, co se zhasit nedá,
když vzplane uvnitř, tak chce rychle ven,
o Lásce svědčí i tvář jaksi bledá,
prsty, co v klávesách tu bloudí jen...
Jo, člověka napadá spoustu věcí najednou a když se tak ty myšlenky tlačí u výstustupu, mnohdy dojde ke zmatení pojmů...

Nevěrná:
á z údivu tu nevycházím,
a schopnost Tvou Ti závidím
vyjádřit, jak prý Láskou scházím,
marnou, se srdcem bolavým...
Což vážně tolik prozradil jsem,
že dá se takto souditi?
Já myslel, že jen psal jsem píseň,
text na čísi melodii,
co v srdci zazněla mi náhle.
Odkud se vzala? Co já vím...
Já nápěv ten si broukal táhle
a pak mi z duše vyklouz rým!
A za ním druhý, potom třetí,
a již tu byla písnička,
co po pavoučí síti letí,
a důvod k zamyšlení dá...

colorka:
Co Láska je, to nikdo neví!
Hormonů hra či tajný cit,
o němž ani srdce nic neví,
jen zná jej v sobě objevit?
Láska je tajné poblouznění,
naděje věčně klamavá,
že skutkem stane se, co není,
na všechy žaly lék nám dá...

Ivkaja:
Láska je plamen, co uhasit se nedá,
když vzplane uvnitř, tak chce ven,
a když jsou ústa touhou němá,
prsty v klávesách sní svůj sen...

PrimaDen: Díky! Ten konec byl vlastně odpověď komusi jinde, kam jsem tohle dal do komentu. Jinak to šlo taky jako pár SMSek... Ona dotyčná psala, že úsměv je ta nejkrásnější kytka...A tak jsem hned zareagoval. Později mne napadlo, zvěčnit to i tady!;o)))Aby alespoň něco po mně zbylo, až tu nebudu...

A co teprve autor!;o)))

netina: Vážně tomu rozumíš? Nebo tu jen hledáš sladkou náhradu toho, co už patří minulosti? Když už člověk nemůže, trochu medu pomůže!
Ať tak či tak, děkuji za návštěvu! Už jsem si Tě taky trošku oťuknul! Bylo to takové něžňounké...I když je fakt, že normálně by člověk asi takhle nepsal. Jen když nějak nemá, kam jinam by tu svoji něhu dal! ;o)))

Aliwien: Díky! Plně se ztotožňuješ? A co z toho tedy vyplývá pro mne?

saly89:
Podle nicku jsem hádal spíš na tetu Sally z Mladého světa a on to muž! Inu, co bychom pro ty naše přesličky neudělali! Trochu sladkého navíc občas neškodí!;o)

ivkaja:
Že by se to podařilo?
Přesně tak jsem to chtěl psát,
v srdci chlad a venku bílo,
jiným teplo chtěl jsem dát...

nevěrná:
Kdo chce, své si vezme z toho,
prostě jsem pár veršů psal,
nebudu říkat pro koho,
jen jsem do placu je dal...

Námaha ta však marna není,
vždyť i sněhová královna
čeká na svoje probuzení,
zárodek ohně v srdci má!

Možná Ty budeš oním pravým,
jenž oheň vášně zapálí,
potěšíš ji svým veršem hravým,
snad o Tvém milování sní!
;o)))

Hezké verše, fakt!

P F 2 0 0 9

Nový Rok vešel znenadání,
přinesl s sebou modrý den,
a já jsem vkládám tohle přání
s něžným motýlím úsměvem.

Osud zas z pavučiny času
odvíjí svou sluneční nit,
kéž dá všem poznat všechnu krásu,
co život může odhalit..

Ať prosvětlí i Vaše vztahy
s těmi, co ve svém srdci máte,
každý okamžik je Vám drahý,
který tu s nimi prodléváte!

Namísto dlouhých předsevzetí,
jež někdy těžké splnit je,
kéž jako Slunce rozdáváte
paprsky zářné naděje!

Já jiný cíl též nekladu si,
než laskavě a s úsměvem
že pro druhé čas naleznu si,
i trochu Lásky v srdci svém!

A i když lecos též mne trápí,
já s kozorožčí noblesou
nebudu tím, kdo slzou skrápí
tvář, smutně kloníc hlavu svou!

S hrdostí vlastní kozorohu
své sudbě hodlám čelit zas,
nezištně pomáhat, když mohu,
by svět byl zase plný krás!


Tak jsem trochu vybrakoval jedno své loňské PFko, tehdy věnované komusi z téhož znamení, kdo mne překvapil nečekaným , ale o to milejším přáníčkem a něco jsem do toho přidal, ale smysl snad zůstal stejný! Doufám , že mi Milan promine, že jsem si z toho udělal takový svůj sloupek, ale jeho dílko sem jistě přiláká čtenáře, k nimž i to moje přání směřuje...;o)

Čásek jsem se sem nedostal
a z Tebe již se anděl stal,
/cherub, jenž tam, kde Boží sláva
září, své štěstí vychutnává!/.

Buď cherubínem svého ženství,
/ať znamená to cokoli!/,
vychutnávej si podobenství
Lásky, která už nebolí...

A chóry andělských Tvých druhů
/je anděl žena nebo muž?/
dají Tvé duši správnou vzpruhu,
pozemské žaly více už

nebudou trápit mysl Tvoji,
duch z průzračného křišťálu
přidá pak také hřivnu svoji
na oltář, splyne v chorálu...

Prima den: Kdyby jen na ta zaprášená moudra knih!;o(Člověk už někdy nedá ani na vlastní rozum a intuici...;o(