Naberu něhu do dlaní,
dám Ti jí trochu na víčka,
než zase přijde svítání,
v ní vykoupu Tě, maličká!

Vykveteš pak pod rukou mou
jak malá něžná růžička,
pod hvězd rozkvetlou oblohou
na chvilku budeš jenom má!

Vášeň Tvá v klín Ti vyteče
s prudkostí lávy vytrysklé,
na chvilku dám Ti tělo své,
výměnou za to něžné Tvé.

Hvězdy se z nitra neztratily,
možná však, že se ukrývají
pod přikrývkou zklamané víry,
a k nové síly nezbývají!;o)))

isisleo:Ano, kabelky! Homér tu ze mne udělal málem transvestitu /viz: skrytě toužíš po kabelce! ;o) Nebo že by cmatáka?;o(/

puero: Přesně tak! Mám půjčenou knížku od Miroslava Nakládala. Píše česky i slovensky, žije někde na pomezí a knihu vytiskli na Slovensku, takže občas je to spíše mongolština stím, co je u nás hrubka. Ale některé postřehy stojí za to!;o)

Jaroslav Morava: Když jsem to sem dával, netušil jsem, co způsobím!;io)))

puero:
To není pdrobný drobnohledný místopis ženy, ale humorná nadsázka inspirovaná jistým již v odpovědi Homérovi naznačeným výrokem! Taky mám básničku o tom, že kdákat je mnohem snažší než snášet vejce i nspirovanou tentokrát lidovým rčením! Prostě je to humorná nadsázka ve verších se závěrečným holdem ženě, nic víc a nic míň...;o)))

Homér: Nesmíš být zase takový detailista! Tohle vlastně byl upravený a dále rozvinutý výrok M. Nakládala z knihy Sentencí a aforismů : Definice ženy? Tři podstatné otvory a kabelka. Samozřejmě si ji lze představit prostřílenou nějakým maniakem ze samopalu, pak by těch otvůrků bylo i více!;o)))

Severka:
A já zas,
že mám vás!
/Hlavně Tebe,
krásko z nebe!/
;o)))

Láska není jen ranní snění,
je to má oblíbená mana,
od kuropění do setmění,
a potom zase až do rána!

Láska je zdrojem energie,
dává mi sílu přežít zas,
nepotrpím si na orgie,
ve dvou se těším z jejích krás!

Verše jak korálky pak sbírám,
navlékám na osnovní nit,
tu vesele, tu smutně zpívám
o velké touze v Lásce žít...

Ivkaja:
Takže si spolu zapějeme:
My jsme Ti blázni, blázni z povolání,
my jsme ta banda, banda kašparů,
triky a fóry, fóry k popukání,
všechno se vejde na káru...;o)))

Nebo snad raději Bláznovu ukolébavku?;o)

Aliwien:
Koukám, že jsi se taky poznala...;o)))

Jaroslav Morava: Díky! Víme své...;o)))

Ivkaja:
Já nejsem žádný Don Juan
ni Cassanova snad,
Proč měl bych býti milován?
Neumím hbitě lhát

a s vemlouvavým úsměvem
lichotky sypat z rukávu...
Já bláhový jsem snílek jen,
co marně hledá odvahu

být ještě tím, čím byl bych rád,
jak v časy dávno minulé,
kdy byl jsem rozpustile mlád
a i mé srdce při síle...;o)

Nevěrná:
Pistolník střílí v srdce žen,
však slepé má jen náboje,
než se sluncem odejde den,
zas bude plno pokoje

srdce, co ženu miluje,
/v něm ukrývá se něžný cit!/
a obětí nelituje
pro tu, s níž věčně chtěl by žít...;o)

netina: Někdy mám prostě takové romantické úlety...Jsem rád, že se líbí!;o)

Ber to spíše jako řečnickou otázku, na kterou se neodpovídá! Byl to fakticky vážně spíše jen koment k podobné básni od Liduš na literu. Nebo spíše má varianta téhož...;o)))

Divoká růže věru voní
víc než ta křehká, pěstěná,
stejně tak voní seno koni
jinak, než-li to vnímám já,

když coby milenec se v kupce
s milenkou budu objímat,
líbat ji něžně nebo prudce,
toužebně šeptat: Mám Tě rád!

Koupím si, milý andílku,
nádhernou velkou postýlu,
s krásně modrými nebesy,
halekat budu na lesy,

že toužím probudit Tvůj smích,
něžně Tě svírat v náručí,
přesvědčit Tě, že není hřích,
když hledíme si do očí,

a ač nás nikdo nenutí,
my milujem se navždycky,
jak párek bílých labutí,
nebo jako dvě hrdličky...

Měsíc zrak zakryl hvězdičkám
závojem z hustých oblaků,
diskrétně odvrací se sám,
zrodila se noc zázraků!

Tak křídla ukryj si v truhle,
a aury, té se taky zbav,
daruj mi něžné srdce své,
důvěry pln a bez obav...

Hvězdičko, to Ty?
Či mýlím se teď snad...
Já vsadit chtěl bych boty,
že vím, kdo psal to snad...

Každopádně je to moc hezké!
Teď mi napadá, že i Ivkaja či prostějanek by mohli takhle psát...Lorraine, ta už sem nechodí, čertíček kdesi v pekle spí... Kde pravda je, kdo ví?

Samota do srdce vstoupila,
samota z něj zase vyjde,
zas rozzáří se hvězda Tvá,
co bylo, opět přijde!

Občas ten, který odchází,
jen jeskyňku svou hledá,
kde popere se s nesnází,
což též se všude nedá!

I muž má prostě svoje dny,
kdy touží býti sám,
než přijde, úsměv vítězný
a na rtech: "Rád Tě mám!"

Na máry, Máří, zapomeň,
pískej si na šalmaj,
humor a nadhled uchovej
si, ač už není Máj!

Netřeba plýtvat penězi
na pohřeb zbytečný,
na to stačí i kopřivy...
/Víš, škrtli pohřebný!/
;o)))