A co přesně na tom by mělo být rádoby vtipné?

Začínají ve mně tvoje verše vzbuzovat zájem, okurko.
I tahle je čímsi co bych zcela neočekával, protože vede k cíli jakoby postranními pěšinkami. Zdá se, že po pár dalších básničkách už dovedu vypočítat tvoje základní větné vzorce, tvůj nápaditý slovník a práci se slovními obraty v poetickém obraze. Je v nich cosi nového.

Těžko říci. Ani samostatně stojící to nějak nestačí konkrétně zaujmout. Spíš se to dá použít jako surový materiál k dalšímu zpracování.

Chachachááá!! To je ale naivní blbost!!
člověk má hned chuť napíchnout si žloutenku, aby viděl svět veselejšími barvami.

Milé. Příběh má přímo dechberoucí vyvrcholení v momentě, kdy si motýlek nemá s kým povídat. Já osobně byl jako na jehlách, jak to dopadne. A díky bohu, kytička se uzdravila. Úúúf. Ale bylo to o fous.

Pěkné, je jen škoda, že nepíšeš erotickou poezii, měla by takový něžný nádech si myslím.

I Puero pocítil v jistém okamžení Dylana. Asi nejvíc v tom třetím odstavečku. A v tom volné rozběhnutí k deklaraci zamilování se. Trochu Hollywoodská scéna, ale hezká.

Pěkné
Symptomatické
Oligofrenologické
Piktomorfologické
Parafunkcionalistické

a taky endodondrologické,
hlavně pokud jde o to prostředí, tam je ta ondodrolóza nejvíce cítit. V té tresce na samotném konci díla spatřuji jakousi snahu přiblížit se jistým numinózně laděným vlivům Salvatora Dalího, ten jak známo použil na telefon humra čímž jasně deklaroval svůj komunikační akcelerátor jako humánní kategorický imperativ moderní doby!!

Dovoluji si nesouhlasit - po zácpě nezbytně nemusí přijít průjem. Někdy to ve střevě ztvrdne a ucpe se to a jak jde další a další jídlo, tlačí a vytváří v břiše kapsu, která praskne a všechno se to vytlačí do svaloviny a člověk po velkých bolestech umře.

Po tom, co jsem viděl film Samsára začínám vážně pochybovat o tom ukájení se po zbytek života, páč jak k tomu jednou přičuchneš, už se vezeš. Na druhou stranu, v křesťanském ztechnizovaném prostředí to možná neplatí. No řekni, rozešla by se s tebou ženská, kdybyste žili v necivilizovaném koutě světa, nebo na poušti? Ty bys z hlíny uplácal domeček, ona by si tam lehla a po dvou třech vrzích by jídlo domů nosily děti, ani bys nemusel vstávat.

Na sedmnáct dost dobré.

No já ti nějak nevím. Jak doporučuje Shane: na tvým místě bych to nevzdával a šel do toho. Pěkně někde na hnoji v chlívku, když se zhasne, smrdí všichni stejně a zas tak velký rozdíl v tom jistě není. Máš mou podporu.

(Ale básnička je to strašná a rozhodně není srandovní. Je slizounská.)

Slušel by ti volný verš. Rozprostřel by tvoje myšlenky víc do prostoru a básničky by získaly nadýchaný volný styl, který se jeví upřímnější, opravdovější, když se píše o zásadních věcech.

Hmm, hutná a těžká básnička, rozhodně nic vzletného. Mám z toho depku a splín. To byl nejspíš účel, co?

To je jako když Krakonoš po těžkém a vysilujícím boji s imigranty zasedne ke psacímu stolu, nohy v lavoru, mokrý šnupfentuch na pali a píše svému zesnulému příteli von Trautenberkovi: ,,Když tu nejsi, s krajem se těším na peřinu..."

Typický Homér to jsou Středoproudaři a podobná dílka, já mám ale radějc Tsunami. Tam si hraje se slovy trochu nadstandartně. Nebo Pojednání z dostavníku, to má vlezlý začátek.

No, a jsi ve sborníku. I když rozhodně to není typický Homér.

Je to pochvala.

Řekl bych, že je tam všechno, co tě nějak specifikuje, kdyby to byla anonymní báseň, hned bych poznal, že je od tebe. Spojuješ dětská slova, máš ráda zdrobněliny a erotika je u tebe jakési zastavení času, do něhož tikají v detailech všechny ty básnické postřehy a odměřují cosi, co dále probíhá jen jakoby ve vnitřních představách hlavních hrdinů. Ale hlavně bych tě asi poznal podle třetího řádku. Imaginativní představa, co se těžko dá nějak jinak než slovy vytvořit, ale funguje. Ten obrázek mě nějak mrazí, nevím proč. Asi těm dvěma závidím. Jo prachsprostá závist to je. Jako by mi nikdy nebylo sedmnáct.

Homér: Protože jsme jen dva. Ale kdybychom byli tři, mohli bychom aspoň vytvořit rovnostranný trojúhelník a dav by naší břitké satiře podlehl?

Ačkoliv, u fotbalistů člověk nikdy neví. Rozumí líp účesům než geometrii.

poll: Hmmm. Asi se v těchhle věcech dost vyznáš. TO bys to jinak asi nechválila, viď?

Když dovedeš s takovou jistotou poznat, co je dobré a co ne, tak to doufám, že taky ráda houbaříš.