taron: Já se na papeže nezlobím, ani ho neobviňuji, že to dělá ze zlého úmyslu. Jak jsem napsal, papež vypráví pohádku a nečekaně změnil její část. Potud je to pro mě zajímavé. Vycházel jsem ze slov, ne z jeho úmyslů.

puero: to je realismus. Někdo to neskousne a potřebuje pohádku

puero:
Neřekl jsem katolíků, ale křesťanům. A můžu prohlásit, že Puerova verze křesťanství je docela extrémní nikoliv normální :-))

puero:
Nevím, jakou představu o posmrtném životě máš ty (a jak dalece se kryje s představou papeže či Vatikánu).
Má představa je docela přesná - žádný posmrtný život není. Takže ptát se mě na přání "kam chceš přijít", je poněkud mimo mísu.

taron: Já mužu opravdu soudit jen podle toho, co kdo řekl. Číst myšlenky (úmysly) neumím a nejspíš to je dobře, možná bychom byli překvapení, jaké pohnutky za některými činy stojí :-).
A pokud si dokážeš představit pohled bezvěrce, tak jemu jsou papežova slova opravdu fuk. Nejsou důležitá ani slova ani úmysly - prostě proto, že celé křesťanství je jen pohádka na dobrou noc.
Pokud bych měl spekulovat o úmyslech papeže, viděl bych v tom snahu "podmanit" si část ateistů.

taron: A proč to není pýcha věřících, kteří jsou přesvědčeni, že jen oni MUSÍ mít pravdu (o existenci Nebe a Boha)?

Nemusíš od temné fantasy odcházet! Ten nápad sám o sobě není špatný. Dej další pokus - napiš (druhou verzi) to tak, aby čtenáři celou dobu čtení běhalo mravenčení po zádech... Děs, hrůza, deprese... Nejde o hromady urvaných hlav, ale o pocit, že (čtenáři) každou chvíli někdo tu hlavu urve. Nebo to nech na úrovni klasické fantasy, jen bez nelogičností.
A by byl příběh čtenáři přijatelný, musí splňovat základní podmínku - důvěryhodnost (reálnost). Samozřejmě že si dodáš navíc nějaké nereálné "fanatasy prostředky" (magie třeba), ale celek (s jejich zahrnutím) musí držet logiku, musím mu jako čtenář uvěřit. To třeba znamená, že je důležité, jak rytíř přemůže čaroděje. Důležité je neměnit pravidla fungování krystalů... Současnému popisu nevěřím.
Naopak je třeba nevyužité to, když panoš přečte grimoár. Co dál? Jak ho to ovlivní? Nevyužité - mohl to přečíst sám rytíř. Co kdyby na panoše přešlo část zla a v závěrečném boji se postavit na stranu čarodějnice? Pak by měla smysl ta epizoda se čtením, takhle je to jen "vata" a ještě silně neoriginální, bez vlastního nápadu. Podobně profláknuté je to, když hrdina jde do boje, i když sám ví, že nemůže uspět - to není hrdina, to je vůl! Lepší strategie je např. to, že hrdina si myslí, že má určitou šanci (krystaly), ale na záčatku boje zjistí, že to špatně pochopil (zradí ho panoš a krystaly zničí/ukradne...) a najednou je v zoufalé situaci...
K tomu upálení mě napadlo, že jak se baví o tom zabití poslední čarodějnice, mohl by připomenout, že Bernhard měl nalogické přání, aby nebyl pochován do země , ale upálen, což je v naprostém rozporu s učením církve. Ta jeho přání nesplnila, protože ... nebe...bla...b la... Toho by šlo využít ve finále, kdy rytíř zaváže panoše, aby po jeho smrti a pohřbení jeho tělo vykopal a spálil.
A ještě - krev hříšníka. kdo je hříšník? Co je hřích určuje Bůh. Z určitého pohledu je každý člověk hříšník - pak ale zrácí podmínka "hříšnosti" smysl. Nápad - co kdyby byla stanovená tvrději - krev někoho, kdo má v sobě zlo. Rytíř by mohl poranit panoše (při krádeži krystalů) a čarodějnice zemře, protože krev panoše v sobě má zlo- překvapivé pro všechny... Možností je fůra...

Hmmm. Proč tomu říkáš temná fantasy? Temná je u mě depresivní, strach vzbuzující. Tahle povídka je spíš hrdinská fantasy.
Trochu mi skřípe logika. a)jak to, že se čaroděj nechal bez odporu "obložit" krystaly? b) jak to, že čarodějnice necítila (i přes odpočinek) přicházejícího Wulfrika? To a) i b) dělá z Wulfrikových soků idioty. c) Krystaly: i)posbíral krystaly- bez zmínky, že zeslábly, nebo se "drobily". ii) ještě mi zbyly nějaké krystaly - co se stalo s ostatními? Rozpadly se? iii) malý krystal už dávno přišel o svou moc - proč nepřišel o moc u čaroděje? proč je na črodějnici "slabý"? d) proč by čarodějnice tak "řádila" s těly ve vesnici? jaký to má smysl? Nebo je čarodějnice šílená? e) uvažoval jsi nad spálením těla?

metaverz:
Bojovat za mír je stejné jako souložit za panenství

(nápis na záchodku v Klementinu před cca 35 roky)

Tímto způsobem ovlivňují děj samy postavy! Budeš muset v koupelně rozvěsit paměťové karty!

ewon: Ale viry se nemnoží! Alespoň ne tak, jak si to běžně představujeme. Jsou množeny (klonovány) v jádře cizí buňky. Viry samotné se množit neumí. Takže opravdu jen existují.
Bakterie jsou bez diskuze živé - pro ně už platí "běžné" podmínky života .
Veškerý život je založen na chemické podstatě.

Já taky, ale fotím digitálně a hudbu většinou poslouchám z PC :-)?
Nakonec? Otázka je, co předtím a co potom? Kolik markét by nechalo spát detektivy v kuchyni (proč? Neměl na hotel? Okradli ho?) aniž by k nim něco cítily?

Nic si nepůjčuj! Filmy dnes už vyvolávají jen "úchylové", dnes se fotí digitálně.
Jo, z kontextu vytržená je. Chtělo by to pěkně zaobalit a oplácat...
Mimochodem - vyspal se ten detektiv s Markétou nebo ne?

ewon: Jejda, jak hluboko v čase jsi zavítal! O živém a neživém viru píšu tady: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=18511-viry-viry-viry-same-
viry
Podle mne je vir neživý. Ta hranice "živého" je opravdu trochu neostrá. Například umřou viry? Jak se to pozná? Nijak se neprojevovaly "za živa" - jak se projeví smrt? Rozpadem? Rozpadá se i kámen.
život, se dokáže udržet při životě samovolně - hmmm živí tvorové přijímají z okolí energii ve formě potravy. Nebude-li potrava (energie) - zemřou. Není to dost podobné počítačovému viru?
jakou má virus idividualitu? Existují miliony naprosto stejných virů. Možná by bylo lepší říkat, že vir se klonuje.
1) jaká je nejmenší velikost organismu? - na to ti odpovím, až zadefinuješ význam pojemu "organismus".
2) co všechno z živého umíme stvořit uměle? DNA bakterie?
3) máme si život představovat jako... - co je to život? Jak chceš hovořit o vztahu uhlíku a života, když zatím nevíme, co je to "život"?
4) když jsme u rozměrů života: čas- je smrt evolučně výhodná? - zcela jistě. Bez ní by nebyla evoluce.

Mě ani tak nevadí, že to nemá konec, jako spíš, že to nemá začátek (příběhu). A nechceš doufám říct, že když u detektivky nevyslovím řešení, tak se povídka stane automaticky "tajemnou"!
Expozicí se obvykle rozumí nastavení kombinace dvou veličin. Délky expozice (času) a clony (množství světla). Správných expozic může být tedy více (různé kombinace clony a času).
Pokud bys v povídce ty přeexponované filmy vyloženě vyžadoval (otázka zní proč? Jsou snad dějotvorné? jde o vypíchnutý podstatný detail!!!), tak Markéta buď musí uvažovat nad clonou a časem expozice, nebo může zvážit expozici jako celek a délku (či teplotu) vyvolání. Pokud nechá film ve vývojce déle (nebo je vývojka teplejší), lehce je "přepálí" taky. Ovšem bylo by divné, kdyby se podívala blbě na hodinky u všech filmů... A mimochodem, po vývojce a ustalovači (za naprosté tmy) následuje praní a poté sušení. Ale ihned po vyndání z ustalovače může film na běžné světlo. To červené světlo v koupelně jsem bral jako "náladovku" - při vyvolávání filmů se vůbec nepoužívá!

Psát umíš, to beru, ale... Problém této povídky je v tom, že nemá příběh. Začíná jako povídka "ze života" (domu), mění se ve vyprávění o Markétě, co nemůže usnout a nakonec přechází do detektivky. Vypadá to, jako by ses nedokázal rozhonout, co chceš psát.
Ovšem kde je příběh? Nevím, PROČ (u ní spí detektiv, řeší "záhadu" nahrávek", je důležitá mono nahrávka....) Byl někdo zastřelen? S kterou postavou mám sympatizovat?...
A technická otázka: Buď to přehnala s expozicí nebo jí ujela ruka při nastavování světla. - Jak to myslíš? Když mi ujede ruka při nastavování světla, tak to přeženu s expozicí, ne? Leda by pracovala s diapozitivy.

Na tvé básně.
Já obecně básním moc nerozumím a o tvých to platí dvojnásob.

Já mladého WESTa taky tu, ale jen němě zírám...

Tak pokud je to test čitelnosti románové prózy, tak k tomu (na rozdíl od básní) můžu něco napsat.
K testu sis vybrala jen výběr dramatických okamžiků (+ pointu), scukla jsi vlastně román na pár řádků => těžko z toho můžeme cokoliv usuzovat o kvalitě románu obecně. Proč? Protože tyto dramatické okamžiky mají určitá specifická pravidla. Třeba krátké uzavřené myšlenky (věty). Rychlé střihy... To máš OK. (Není to podobné básni?) Ale mnohem těžší je napsat těch zbývajících 250 stran JINAK - "civilně". Tak, aby nenudily. Tj. napiš první kapitolu a já ti řeknu, jak to vypadá... :-)
Ještě - špatně používáš uvozovací věty:
"Co to dělám?". Ptala se sama sebe. - bez tečky a malé "p"
...zornicích: "Proč?". ...a všechno!". - u obou nepatří za uvozovku tečka
Trochu sporný je odstavec: ...Bílý strachy vztáhl ruce.
Otázka v rozšířených zornicích: "Proč?".
Ty dvě myšlenky spolu souvisí - vztáhl ruce a zároveň měl v otázku v očích = (dal bych i do jedné věty) patří do téhož odstavce.
Subjektivně se mi nelíbí zornice a zorničky, ale skousnu to.

A sakra! Být tvým manželem a číst tohle....