Blázne marnivá, tolik životů najednou. Proč se do toho vracet, když už sis tím prošla a scénář přešel do kladných energií. Ze zvyku na stejnou kolej nelez.Přehoď výhybku a putuj za sluncem.

Kdysi jsem hledal lásku a k nohám mi spadle cedule ze dveří obchodu PŘIJDU HNED. Nebral jsem ten vzkaz na lehkou váhu protože jsem věděl že vesmír naslouchá srdcím.

Když je to jen úlet tak to jde. Někdy je to celoživotní vztah a to je průšvih.

Intonace hlasu je vše co jsem studoval se zaujetím.Tak trochu
rozbor osobnosti.Ta vášeň tam fakt je-jen se dotknout hlasem svým a zbytek si dokreslím.

Nic proti páření.

Ps: Hledám srnu. (-:

Hledat něco uvnitř je asi chyba.Každá buňka vnímá vše svým povrchem.Vědci hledali uvnitř něco jako centrální mozek a nenašli To. Jsi konfrontací své energie s okolím. Buď jí dokážeš s druhými sdílet a zvětšovat a pak tvé tělo vyzařuje to světlo ven.(okno do duše) a nebo se bojíš svých obrovských možností a raději těmi zadními dvířky lezeš někam do sklípku utopit svůj potenciál.Ale duši na dně sklenice nehledej.Ahoj báseň má sílu.

Hněv hněvem se hnojí
pak zlostníci se spojí
zbytek světla spolu dojí.

Kde najít chceš ,
to co nemáš.
Jak změníš svět
když nic nedáš.

Jen svojí duší můžeš svítit
zlobu v lidech srdcem mýtit.

A opravdu neexistuje čas? Jsou to vzpomínky?Když ty nejstarší jsou nejživější.Nejde o nadčasoví vztah? Trvající děj.

Bůh je laskaví když nenaplňuje naše očekávání.Ne vždy se to tak jeví.

Zlatokop kutá v nánosech slov jak básník v kůži horníka a hle valoun zlatý.Osvítil štolu v níž duše hrabe kolem sebe.

Obdivuhodné. 3D rozměr slov.Odlišně vnímám svět obklopen dalšími světy.

Až sáhne po mě tak jí zaskočí a řekne -Ty jsi tu zas? A Já odpovím smím prosit tetka a ona na to -hybaj zpátky pacholku.(-:

Upadl mi chleba z ruky , zapomněl jsem ho držet, když jsem četl.(-:

Kapka na rtech ulpívá
to rosa dechu srazila se na tabuli
bubnování deště doznívá
něhu v těle uvolňuji
zmokla jsem-voda
tam i tady
zdraví se navzájem.

Ve vyřčeném a promrhaném čase se vše odehrává na základě míry energie, Pokud hladina souzní s protějškem většinou nezaváháme.Pokud úroveň energie vzájemně neladí.Příležitost většinou mineme.

Jsou muži-lovci intelektu.Nenosí skalpovou halenu. Jejich kořist z dialogu vyjde nezraněna.Jsou to zahradníci v zahradě květin co nenosí nůž ani nůžky.Snaží se květinu rozdráždit jemným dotekem aby vydala svoji osobitou vůni.Své počínání berou zodpovědně (asi ne vždy, protože jsou na vůni intelektu závislý),každopádně jsou si vědomi že krása, květiny a ženy vyžadují odstup a tak jde často o samotáře, roztokaný tetřevy kteří donekonečna pilují svou techniku , aby se dočkali odezvy z vesmíru internetu. Aby zachytily světelnou odpověď od Vás žen, potažmo hvězd.Pokud se podobáme v tomto počínání jeden druhému pak jste možná vytvořily model (objednávka trhu) tím že Vám tato nezávazná hra je bližší než osobní kontakt.Prostě Nám jen odpovídáte z křoví a o tom to možná všechno je.Všem přeji vzájemný rozvoj a růst duší napříč nedokonalým formám komunikace na tomto portálu.

vanovaso: Souhlasím s tebou. Verena by mohla poskytnout duhu do deště slov.Určitě si večer najdu trochu času.A rád odběhnu od herbářů jejichž jsem nyní rukojmí.(-:

Kontakt s lidmi je někdy jako vstupovat do chodby plné dveří.Do tvých jsem nevstoupil jen nahlédl ,abych zjistil že sice dosáhnu na kliku dveří ,ale uvnitř se cítím plaše jak student v ředitelně.Tvých rozměrů jsem ještě nedorostl a již mám málo přátel.Světlo tak prudké jako tvoje je často samo mezi lidmi v tmavých brýlích.Nesměle tedy vstoupím do tvého světa.Nahlédnu a díky předem.Budu už jen mlčet.

Lázně lečí duše z křečí ,city se tam občas venčí.