Tak si tak říkám, kde že se v lidech bere smysl pro povídky tohoto typu..
Jsou sami tak úchylní, nebo mají pouze úchylnou představivost? Nebo je je snad inspiroval nějaký film?

Chci jen napsat, že se mi to líbí.
Má to teda dost trpkou příchuť reality, ale líbí se mi to.

Výstižné..

Trochu pesimistické, až morbidní a ač nejsem na básně, tato se mi líbí.

Pěkně čtivá..

Nic proti, chtělo by to trochu korekce.. Nevím proč, ale prostě mi to pak kazí celkový dojem, což je někdy škoda.

Dle mého vkusu..

Trochu mi z toho šel mráz po zádech.

Celkem dobré. Určité detaily možná až moc popisované. A na konci prvního odstavce je asi jedno "se" navíc.

Je to hezké i s tím "jseš"