shane:
Ráno neznámé
Skrylo se v nenávratnu
Pozdní snídaně

Dnes to jde nějak samo. :-)))

Lenora: Ano, je to především o pocitu. Použité motivy ho pomáhají jen vykreslit. Toť můj pohled na věc.
Děkuji za názor. :-)

Moc hezky vyjádřeno. Krásný obrat. :-)

Lenora: Tak to já neřeším, jestli rým má či nemá být. Hlavní je, aby to bylo smysluplné. Někde se to prostě rýmuje, někde ne...
Já jinak vím, že haiku se hodně opírá o přírodní motivy a vůbec o pozorování svého okolí. Není to vždy jen o přírodě a ročních obdobích. Viz třeba teno úryvek z článku na Wikipedii:

"...Početně nevýznamnou, ale zajímavou skupinu překladů tvoří haiku japonských básníků zmiňujících české reálie. Nejstarší byly publikovány v roce 1963 v časopise Nový Orient. Jde o české překlady 13 haiku japonského diplomata a básníka Hiroši Koši z jeho návštěvy v Praze. Typickou ukázkou je haiku U Víta.

U Víta
Studí na dotek
Oblýskané sedátko
ve zpovědnici
(překlad: M. Novák, Nový Orient, ročník 1963)..." (zdroj: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Haiku)
- má to nadpis, není tu příroda, prostě jen pocit vyvolaný vlivem okolí

Takže tento žánr si myslím taky prošel jistým vývojem. A asi záleží, zda někdo naváže na úplné kořeny či nikoliv.
Já osobně haiku chápu jako propojení mých vlastních pocitů s (přírodními) úkazy, které se zrovna dějí, nebo ve mně ten pocit dovedou vyvolat...
Zde: Nemohla jsem v klidu usnout. Však taky venku foukal vítr a byla bouřka (ač je teprve leden). :-)

Děkuji za názory. Jsou to příjemné diskuze, když se o tom takto přemýšlí. :-)

Devils_PIMP: Děkuji. Příroda venku bouřila. A tak se bouřil i můj klid. Já prostě někdy při bouřkách jen tak neusnu. Tak jsem se ještě na chvíli zabavila. :-)

puero: Ahoj, děkuji za komentář. Je to dobrá připomínka. I když, nesetkávala jsem se vždy jen s těmi pozitivně naladěnými haiku. Ale přírodních motivů se snažím držet. Já prostě vyjádřím pocit a když mi to vyjde na formu haiku, mám z toho haiku. :-) Ale pro příště se tedy zkusím přiblížit tomu, co tu píšeš...
Jen od nadpisu se mi nechce upouštět. Každá báseň je jiná a bez nadpisu by všechny skončily tak nějak skončily v jednom pytli. A to já nechci.
Každopádně děkuji za připomínku.

Moc hezké, líbí se mi. :-)

korálek: Děkuju. :-) Radost v srdci má mít své místo. ;-) Také Ti přeji krásný den.

Orionka: Přesně tak! A jak pravil Seneca: "Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život." ;-)
Jedno z pravidel, kterým se snažím řídit. Nebaví mě se rozčilovat. Náladu mi umí zkazit spíše lidi okolo, než já sama. Člověk se musí mít aspoň trochu rád, když sám se sebou tráví 24 hodin denně. :-D

Orionka: Není to holt lehké. Pobřeží je zde navíc symbolem, dala jsem mu dvojí význam.
Ten první je, že někteří jen pasivně čekají a doufají.
A ten druhý je zase o citovém poutu, které nejde zpřetrhat, ačkoli tuší, že to nemá ve skutečnosti smysl a je třeba jít dál... Moře neustále putuje, zatímco pobřeží to nedokáže. :-) Bylo to takové zamyšlení.
Děkuji za komentář a za návštěvu! :-)

Lenora: Do haiku všeobecně, nebo jen v tomto případě? Zde je ten rým dokonce jen náhodný. Popisuji tady včerejší situaci. Přišla v nouci bouřka a já tak nemohla usnout.
Děkuji za komentář a za návštěvu.

Nejpřekvapivější pointa dne. Nečekala bych... Taková antistresovka na uklidnění? :-)))

Myslím, že toto téma nelze zobecňovat. Ty okolnosti, jak k tomu dochází, mohou být různé.
Nezbývá, než aby každá byla obezřetná a dvakrát si rozmyslela, co udělá. Některá rozhodnutí už totiž lze těžko vzít zpět a cena za to může být veliká.
A kdo má problém s tím, že mu pití (ne-li další látky) dělají problém, má se naučit znát svou míru, nebo být vždy ve společnosti s někým, komu může doopravdy věřit.
Je to ale složitá otázka. Situace se může vyvíjet všelijak. Někdy je to prostě asi osud, ale v mnoha případech si myslím, tomu lze předejít...
Díky za další dobré téma ze života, k zamyšlení. I toto potřebujeme.

Nemít víru v sebe sama je cesta do propasti... A z té se vymaní jen ten, kdo skutečně chce...
Zajímavé zamyšlení

Něco na tom bude...

Chybí mi tam trocha fantazie a hravosti. Ale Javor se mu líbí, "platí mu zpěvem" - to je hezká pointa.

Je v tom obrovská pravda. Ať životě uděláme cokoliv, následky našich rozhodnutí nás vždy dostihnou. Na nás už potom jen je, jak se k nim postavíme. Přeji mnoho sil a hlavně víru. Všechno vždy nějak dopadne, jen se někdy nesmíme bát tomu napomoci. I když je to někdy těžké a pořád se máme co učit.

Odpuštění je těžké, ale nakonec zjistíme, když to dokážeme, že nás osvobodilo a očistilo. :-) Odpustit znamená také zbavit se zloby a temnoty uvnitř sebe sama...

Život jde dál a my musíme jít s ním. A hledání štestí v něm je nekončící boj. Ale ne jen se světem, ale i sami se sebou.
Hezké zamyšlení. Zajímavé.

Krásně smutně vyjádřeno. Vzbudilo to ve mě právě ty pocity, které si myslím, že by žena v tu chvíli měla. Žal, smutek, bezmoc a zároveň jakési uzavření se do sebe před světem.
I málo slov může mít velký dopad. A to se zde podařilo.