Moc se mi líbí první dvě strofy, jsou mi lidsky milé :) zbylé dvě jsou si hodně podobné, vypovídají o tom samém.../opakují se podobná slova i významy/...
v posledním verši chybí háček "zádné"...
člověk by neměl ztrácet své světlo...a když už ztratí, tak musí znova a rychle vstát, tak jako fénix, který povstal z popela...:)

děkuji za návštěvu a komentář :)

aneb sladká dětská nevědomost :) myslím si, že je ale mnohlem lepší ztratit iluze, než sám sebe...
líbí se mi myšlenky v básni...styl jejího zpracování mě nezaujal, není to zkrátka můj šálek čaje...

asi to bude tím, že čtu básně odzadu :) dřív nebyl čas...

Je hodně popisná a přímá...to trochu staví čtenářovu fantazii mezi mantinely...protože je mu vše předloženo...ale budiž
pointa je sice očekávaná, ale víceméně razantní...
a děj je pěkně ucelený...i když nešel tak úplně do hloubky...ale je to rozhodně jeden z těch lepších textů na tohle téma...:)
po přečtení Mementa a zhlédnutí Rekviemu za sen...se na to člověk dívá zase jinak...
název mi připomněl Vypsanou fixu...

chvilkama působí strojeně...rým pro rým...ale řekla jsi všechno co jsi chtěla, to je hlavní :)

Jsou to trdla liduš....:)

Má ostré kontury, i když je temná....to se mi na ní líbí...:)
ale místy je to taková hromádka slov a klišé...chtělo by si trochu utříbit slovní zásobu...aby se ti neopakovaly motivy, aby to nebyl jen výčet obrazů...
všimla jsem si chyby - ve /mě/ krev cizí...
a pak "plačící číše" - to je trochu jazykolam...
no radši už nic víc hledat nebudu...:)

:) myšlenka je moc pěkná...ušlechtilá...

škoda, že na tak malém prostoru se začátečnickými rýmy to rytmicky pokulhává...ale ten vtipný nápad je fajn...:)

všechno už je napsáno v předchozím komentáři...jen bych ještě upozornila na chybu - /mě/ se ale ještě nechce do nebe...

Tvé básně jsou vždy zajímavé...

Mně se tvůj povídavý styl líbí :)

Jsou tam zajímavé momenty, třeba : "Hanibalem stále jsem"...
ale jinak mi to přijde tak nějak nepřirozeně poslepované...jak motivově, tak slovně...některá místa mi nejdou přes jazyk...

to je alespoň pelmel pocitů...:) nevím, nějak výrazněji mě nezaujala...ale líbí se mi ta naléhavost a člověčina, se kterou je podaná...

Báseň se točí v jednom kruhu...nerozvíjí se...chybí jí náboj volného pádu...
skutečnost byla asi mnohem zajímavější...:)

Každé začátky jsou těžké...ale hlavně, že vám ta láska zůstala...:)
Obsahově není příliš originální...a některé rýmy působí dost šroubovaně...

Je to jen takový prvoplánový proud pocitů, který je důležitý proto, aby si člověk uvědomil co se v něm děje...:) vnitřní monolog, který pro mne jako čtenáře není výrazný po jazykové ani myšlenkové stránce...

Po dlouhé době něco, co mě dokáže zaujmout nejen obsahem, ale i svými "obrazy"...:) v některých místech by jí slušela ještě větší obnaženost...na malém prostoru není místa například pro tzv. "vycpávková slova" - zpomalují děj, a leckdy se dají nějakým způsobem obejít nebo vynechat...v tomto případě spojka "a"...a posléze taková ta zamýšlející se - vlastně, zatím, vzpomínám - v tomto textu mají podobnou funkci...ubírají na dynamice...
První strofa obrazně maličko zaostává za dalšími, ale zase má lepší melodiku...:)
Nejvíce obrazná je poslední strofa..."v dáli komín pouští kola" - perfektní...i po zvukové stránce..."na oblohu" by tam nemuselo ani být...je to takové zavádějící...kouř vždy stoupá k obloze....ale to je jen detail...:)...
poslední dva verše jsou natáhlé dlouhými samohláskami...dalo by se to zkrátit...zdůraznit..ale to už je jen na tobě...zájmeno "sám" na sebe strhává pozornost...
jsem se to rozepsala koukám...:-D a to se mi v poslední době moc nestává...
poezie je alchymie...a ta tvá má rozhodně potenciál...jen tak dál...*

šílenosti není nikdy dost...pěkné :)