Strach:
Ten příběh, z kterého vychází, opravdu bolí ...

človiček:

Cesta ke světlu,
kde tak často se padá,
A chytáš se všeho,
... co se nerozpadá

Až rozpadne se všechno
v pouhý prach
Teprv až tam
zmizí strach

Moc hezké.
Zkusim něco vyplodit z tvé inspirace.

Čas plyne a já tu čekám,
jen srdce dál tluče,
pro člověka.

Dozněly bitvy,
a zvuky děl,
hlasy co neměly,
na výběr.

Procházím věky,
tisíce let,
naděje přichází
naposled

Projdi si bahnem,
znič skoro svět,
pochopíš snad,
až ohlédneš zpět

Nechci tě trestat,
nechci tě bít,
jen z toho, co poznáš
víš kam dál jít.

Stěžuj si,
a můžes klít,
z lásky jen k tobě
vše bude se dít.