Orionka: Toho si nejsem vědom, já ani nevim, co jsem měl v předchozím díle. Prostě to ze mě padá jak .....Neber tyhle slátaniny vážně. No tak myslím si, že by se lidé, kteří se spolu rozhodnou žít měli přitahovat i fyzicky. Ty by ses chtěla desítky let doma denně dívat na ošklivého chlapa? A krása lety nemizí, to je kec. Samozřejmě je to mega subjektivní věc. Pro mě to může být víla, pro jiné almara.

To je ale popisná píčovina.

Dobré, je tam humor, který ale není trapný. Já začal zase taky trošku hrát, jojo, kolem deseti akordů to bude, už mi zas pěkně tvrdnou bříška na prstech. Každá písnička je jiná, ale což, hudbě zdar.
P.S. A jako...my spirit is crying for living, to je teda výzva

Moc hezké, už ten název.

Ginnare: Neváhej, to je dobrej nápad.

Básně/masturbační

oslov radek: Orionka: Lasak: Ginnare: On tu v chatu Gorwor napsal, že je všude kolem depka, tak jsem sepsal takovouto parodii, navíc jsem jí věnoval omylem Ginnaire, protože jsem si splet G a G, zrak přestává sloužit. Ale to už je jedno, stejně teď už patří jí, protože poctivě zásobuje skupinu Klub nešťastných. Díky za komentíky.

Jo, tuhle uniformu jsem do puberty nosil, pak mi to přišlo trapný. Buď připraven.

Jedem měřit les k Nemanicům, třebas ti tam seženu odznáček. Pan majitel "hotelu" Hubertus v Poběžovicích vypadá, že má všechno. Báseň dost dobrá i ta úprava.

Bolívie či Guatemala?

Mamba

Severak: Lasak: holka.přes.ulici: casa.de.locos: Nemůžu furt psát jen zamilované verše. Ach Zamilo, povoz mě má kobylo, to bude bílo, až ti Martin šlehne za kilo. Nic, hovadina, o počasí se píše nejlíp. To byl spíš vhled do budoucnosti v jednom ubohém velkoměstě, až bude tma v půl pátý. Za pětikilo. Piju víno u kamen a je mi fajn. Bohužel, bohudík, já budu mít zimu barevnější než roztříhaný pexeso pro gaye. I když to jsem zase chytrej, když nemusím být v práci, šedodny určitě přijdou. Tohle je poděkování za komentáře. Ať žije Věrka Bílá, pa.

Divadelní gauč, ten musel zažít.

casa.de.locos: Já nechci bít nikoho, snad ani ty nácky už ne. Co je mi po nich, co je mi po všech. Člověk občas zaslechne šílenosti, stačí to překroutit a hned je z toho báseň, a pak si lidé myslí, že šílený jsi vlastně ty sám, když to náhodou čtou. Podzim je náročné období, ať ten hezký, či ten druhý. V létě umí bejt šťastnej skoro každej. Dost to brnká na strunky v duši, zvláště u těch citlivějších. Hlavně trvá tak pět měsíců, ten stav bez listí. Pravá zima už asi nebude. Bruslení na obřím rybníku, to jsem vždycky miloval, bludiště ve vrbách a v něm hrát na babu. No nic, dneska se asi opiju, nalejvám Grantsku, počkám, až se ozve kámoš, jdeme na německý emo. Holka je na srazu z vejšky, ta se neopije a zítra bude chtít jet na výlet do lesa. Nebo si mám radši smotnout špek, ať mi zítra není fyzicky zle? Věčné dilema. Vysrat se na všechno v mém věku už nejde, 27 jsem prošvihnul, no a v mých třiatřiceti by to za mě musel udělat někdo jiný. Mohl bych se pak teoreticky objevit v rozřízlém abscesu.

Vzbuzuje ve mně neklid tvá poémka. Hlava Marie v křečácích...pfff. Každopádně zajímavé dílo.

Ta se ti fakt moc povedla vLašáčku...

Orionka: Fakt? Tak díky moc, to je jen blíženecká schýza z vlaku. On ten pondělek nakonec není zlej den, ale ten rozjezd... Hodně budeš někde!

kekebreke: Nech ho bejt.

Nikytu: Zajímavý komentář.

LadyLoba: Mě to nebaví ani po tý první.