V textech preferuju: Show, don't tell. Ráda bych si přečetla o nepříjemných zážitcích, o tom jak reagovala a pak srovnávala. Je to na mě hodně obecný.

človiček: Děkuju, tohle jsem potřebovala vědět.

Orionka: Zvažovala jsem, jestli pokračovat i po projití branou. Následující děj jsem si v pár bodech promyslela, ale připadal mi navíc. Možná by textu pomohla jedna dvě věty, které by víc nastínily situaci. Možná konec dopsat do chvíle, kdy by si chlapec uvědomil hroznou skutečnost.

Do nějakých úprav se dam až s časovým odstupem.

Zjištění, že je text informačně nedostatečný, je pro mě důležité – díky.

Ano, chlapec je obětovaný.
Mým cílem bylo vyprávění z pohledu chlapce ve věku cca 8 let. Tomu jsem se snažila uzpůsobit jazyk. Šlo mi o kontrast mezi nevědomým chlapcem a rodinou. Chlapec neví, co ho čeká, a vnímá to pozitivně. Nicméně si všímá neobvyklého chování. Dospělí vědí, že bude obětovaný. Chtěla jsem nastolit znepokojivou atmosféru – jednak skrz chování postav, jednak tím, že čtenář tuší nebo ví, že kluka nečeká nic dobrého. Ale kluk to netuší. Inspiraci jsem hledala trochu u Lovecrafta.