Ten poslední verš se mi také zdá lehce kostrbatý, jak píše Můra ve svém komentáři; možná by stačilo to prostě prohodit na "co mi dál říkáš". Jinak se mi to líbí, má to atmosféru.

Postupně zjišťuji, že haiku se mi vážně špatně komentují; jsou jaksi dostatečně vypovídající sama o sobě a já stěží vymýšlím, co k nim dodat. Tudíž se omezím asi jen na jediné: tvé haiku je krásně čisté a líbí se mi.

Mně se to líbí. Hlavně první tři verše; je v nich něco, co mě oslovuje. V celé básni cítím jakýsi lehký neklid, cosi trochu znepokojivého; zdá se mi to nápadnější než ten splín, který je na konci zmíněný.

Chtěla bych umět v patnácti psát takhle.

Dandy: Děkuji za verše.

Psavec: Děkuji převelice.

Lenča: Děkuji, to jsem moc ráda :)

Haiku mě poslední dobou oslovuje čím dál tím více. Tato dvě haiku na mě nezapůsobila tak, že by se mi vryla do paměti (četla jsem od tebe ještě to s těmi závějemi a kočkami a zaujalo mě více - vyjádřím se k němu přímo), ale nemám jim co vytknout. O něco více se mi líbí to druhé; cítím v tom jakýsi rozpor, který mi připadá zajímavý.

Rozhodně si ráda přečtu nějaká další.

slavek: Děkuji moc. Myšlenka, že věci se odehrávají pod námi, protože nad námi už je obsazeno, je zajímavá a jistě stojí za povšimnutí; stále to ovšem nevysvětluje, proč se věci neodehrávají na té samé rovině, na jaké se nacházíme my :)

Psavec: Děkuji za zastavení.

Dandy: Děkuji.

Báseň je poměrně dlouhá, ale dokáže si udržet pozornost čtenáře (tedy přinejmenším mě), což je skvělé. Tvůj jazyk je krásný, poetický a bez přílišných kudrlinek, a téměř celá báseň je složena z obratů, které bych mohla vypíchnout; za všechny jsem zvolila "to se mám stydět milovat hlasitě svůj mlžně matný vjem?" a "při vůni dřeva lehce spím". Závěr je pak civilnější a konec působivý, ač poněkud krutý.

Tvá báseň je opravdu "jen tak", jak uvádí anotace, ale v tom nejlepším smyslu. Letmá a prostá. Líbí se mi obrat "všude tolik křiku v tichu".

Je to skutečně zvláštní... a krásné. Tvá báseň se mi opravdu líbí. Možná mi připadá trochu nešťastné to opakování koberců a punčoch a domnívám se, že obměna básnického obrazu by básni prospěla, ale vlastně mi to ani nevadí. Kdybych měla vypsat obraty, které mě zaujaly (což mám v oblibě), asi bych mohla s klidem opsat všechny verše. A oceňuji krásný název, který mě přilákal k četbě tohoto díla.

Nevím, jestli jsem pochopila tu pevnou ruku mezi kolenem a kotníkem; nějak mi tam prostě nesedí. Naopak se mi velmi zamlouvá "mezitím všichni mí muži šediví", stejně jako poslední verš. Je to zajímavé, docela hezké, ale vlastně si z toho nic moc neodnáším.

kmotrov: Děkuji moc za zpětnou vazbu. Už mi bylo jedním čtenářem řečeno, že si to musel přečíst dvakrát po sobě, aby si ty verše nějak srovnal v hlavě, a jistou rozsypanost si sama tak trochu uvědomuji... Vezmu si z toho ponaučení pro své příští výtvory :)

Tvé limeriky mi dokážou vykouzlit úsměv na tváři, za což děkuji. Zde mě obzvlášť zaujal ten poslední; připomněl mi některé básnické pokusy, které v dětství vytvářela má sestra, tím přístupem "když se to nerýmuje, prostě si ta slova nějak přiohnu". Samozřejmě vím, že zde je to tak úmyslně, a funguje to výborně :)

Tvé limeriky jsou pěkné, vtipné a takové roztomilé. Zvlášť první dva se mi líbí; připadají mi originální a s dobrou pointou. Zlepšil jsi mi den :)

Je to sice pravdivé, ale zpracování myšlenky mi nepřipadá příliš zajímavé. Ale asi proč ne.

Jinak mi to stylem lehce připomnělo Karla Havlíčka Borovského...

Chápu, je to vážně k vzteku. Ono se to slunce tak snaží... Uvědomuje si ta mlha vůbec, že kvůli tomu světlu, které ona tak bezohledně pohlcuje, slunce hoří? Fakt hoří! Vždyť to musí hrozně bolet!

Vzhledem k tomu, že slunce se řadí mezi hvězdy, pro druhou sloku platí totéž.