Možná bych k tomu ještě dodala, vzhledem k probíhající diskuzi, že se mi na tom líbilo právě to, že vlci vědí, co je to být obětí, protože byli pronásledováni a démonizováni. A že, kdo chce opečovávat své stádečko, musí počítat s tím, že v lese čekají různé hrozby. Podstata není se jich zbavit, ale být na ně připraven.

Vidím vlky a klikám :D Ten konec mě dostal, je pravdivý, dosedl, a šel hluboko. Líbí se mi ten kontrast oproti tomu odhlečenému, hravému tónu zbytku básně :)

Ach jo, to mě rozbrečelo.. Strašně moc mi to připomíná moji starou tvorbu. Hrozně jsem přemýšlela, proč mi nejde psát - protože, když se toho dotknu, tak to bolí.. Dotek dřív nestačil a teď je přiliš..

Vzpomínám si, jak jsme čekávaly na jaro.. A pak jsme z naší lasky vyrostly.. Cítím se rozpletená jak jednotlivé prameny a prsty mám tak zkřehlé, že pletení jde ztuha..

Líbí se mi ten konec, zapůsobil na mě..

Krásné :) Nepřichází mi lepší slova..

Bože..mrazí mě.. To je to, co od poezie chci.. Díky :)

To je krásné..

Poslední dobou mě máloco osloví, nevím, jestli jsem tak náročná, nebo, čím to je.

Zvlášť řádek: "stromy se klaní - Bůh ví komu" mě dostal.. A konec..