Možná bych k tomu ještě dodala, vzhledem k probíhající diskuzi, že se mi na tom líbilo právě to, že vlci vědí, co je to být obětí, protože byli pronásledováni a démonizováni. A že, kdo chce opečovávat své stádečko, musí počítat s tím, že v lese čekají různé hrozby. Podstata není se jich zbavit, ale být na ně připraven.

Vidím vlky a klikám :D Ten konec mě dostal, je pravdivý, dosedl, a šel hluboko. Líbí se mi ten kontrast oproti tomu odhlečenému, hravému tónu zbytku básně :)

Ano. Dřív jsem jen bezhlavě padala. Ale neměla jsem odvahu se opravdu natáhnout pro to, co chci. Už se nebojím skákat do tmy..

holka.přes.ulici: Moc díky za komentář :)

Ach jo, to mě rozbrečelo.. Strašně moc mi to připomíná moji starou tvorbu. Hrozně jsem přemýšlela, proč mi nejde psát - protože, když se toho dotknu, tak to bolí.. Dotek dřív nestačil a teď je přiliš..

Vzpomínám si, jak jsme čekávaly na jaro.. A pak jsme z naší lasky vyrostly.. Cítím se rozpletená jak jednotlivé prameny a prsty mám tak zkřehlé, že pletení jde ztuha..

Líbí se mi ten konec, zapůsobil na mě..

Krásné :) Nepřichází mi lepší slova..

Bože..mrazí mě.. To je to, co od poezie chci.. Díky :)

Tom Cortés: Nemyslím si, že nic nepřidává, když je to pointa. Ale nerada vysvětluju svoji poezii.

To je krásné..

Poslední dobou mě máloco osloví, nevím, jestli jsem tak náročná, nebo, čím to je.

Zvlášť řádek: "stromy se klaní - Bůh ví komu" mě dostal.. A konec..

Moc děkuju všem :)