Homér:
Byl to dopis a konec je vlastně začátek, napsala první pocit, pusť...já děkuju.

dvakredencedekadence: děkuji

Líbí se mi, otrok potoků...

dvakredencedekadence: Já jen to děkuji, moc. Svým způsobem přijdu o čápy, o mlýn a všechno to tajemství, co jsem fotila v tom tichu. Trápím se. To asi všichni, každý po svým.

Psavec: Milane, děkuju, ty máš
dar rozesmívat lidi, taky jsem kdysi začínala
na Litwebu, ale tam jsem se nemohla mazat... :)
ani ty ne...

Putri: Je to depresivní. Píšu svůj život. :)

slavek: Je to zápis posledních dnů. Celé
roky si do práce beru svoji malou Barunku, byla týraný
pes, visí na mně, nikomu jinému nevěří, někdy ani mi ne. Teď jsem nemocná, chodím o víkendech udělat to nejnutnější. No a vešla jsem do kanclu, kde je trezor a všude červené polštářky. Koukala jsem, co to je, paní si tam pověsila nastřikaný barvou a strašně páchl, tak mi vlítlo do hlavy, jestli to není kvůli absorbci pachu, ale vypadalo to spíš
jako jed na potkany z vepřína. Nesmí se dávat takhle navolno. Ale byl všude a kdybych tam nevešla, mohla by ji otrávit. Už nevěřím nikomu a ničemu. Děkuji.

...co je to štěstí...muška jenom zlatá...

dobrou

Mi ty tvé básně vždycky přijdou hodně křehké, záleží na tom, jakou tvrdost má sklo a jestli bude při rozbití cinkat...pokouším se jen vyjádřit pocit.

...piju po ránu kafe a pozoruju staré krmítko na pařezu, ptáky... dneska tam naskakovala oranžová! myš, tam a zpátky, ta měla fakt ty klokaní nohy...vybavil se mi text...

a co takhle kocovina z křídel čínské berušky

byla jsem les a kousek ode mne padla rána
našli ji, z náhody
bachna plná selat, nechal ji tam ležet
někdy je mi taky na blití, na některé věci ani neexistujou dost dobrá sprostá slova
asi tak

...rez je pozpátku žer a ona opravdu upomalu užírá lesk... ráda ji fotím, vytváří někdy zajímavé obrazy, je svým způsobem krásná, jako samota... :)

zvláštní imaginace

možná

Homér:

Ráda jsem tě po dlouhé době viděla, bylo mi i smutno a nemusíš tomu věřit... :)
Děkuju.

dvakredencedekadence:

Někdy je to těžký, musím to vypsat ven, přečíst si to a podívat se jinýma očima....a tak jenom to děkuju, moc.

Mlčeti Zlato:
Děkuju, dneska byli znovu u veta, není to dobrý, další injekce...tři mrtvá štěňata, tělo pryč, všechno pryč...

pobavila

...první pocit...že cinkají i slova v téhle básni, jak je křehká...ráda četla...