točitý moment pravdy

Pořád usínám
když se chci probudit
je mi zima
ruce sepnutý pod prsy
/tak v tobě spím/

nevíš o mně nic

kolik má skála korzetů
jeskyní říček
přísně roztříděných vrstevnic
proč štítem trhá písně větru

kolik má láska milimetrů úhelných vteřin
chce se mi křičet všechnu tu hudbu zevnitř těla
nic o mně nevíš
nevíš co dělám


řekni mi

usínám psí mordu u rtů
sny rozkousaný do peřin
/stupidní, že/

mluv se mnou:
namíchej barvu hovoru
namíchej sám
tak máchni štětcem
máchni tence
víc bolíš

usínám dny kdy
žentourem vracím naše oči nad osamělou propast
vsákly hloubku
tmu plnou světlušek
louku sen

lou lou lou loudám se

pusť

a seno