Paní Vodičková, Vaše básně mě vždycky naplní takovým vnitřním klidem a mírem a vůbec mi je z nich tak nějak útulno.. cítím z nich obrovský nadhled, respekt a pokoru. Děkuji Vám..

Tleskám a hluboce smekám... parádní kousek... opravdu... poslouchám po několikáté a pořád se vracím a nechávám klavír i slova v sobě dlouze doznívat...

Krásné vystižení lehce posmutnělé atmosféry.. vnímám-li to správně... a právě těch pár slov dává o to víc prostoru fantazii..

I já z vašich slov cítím tu křehkou naději, víru na naději a takovou tu tichou, obyčejnou, přesto povznášející radost, takový ten pocit vnitřní blaženosti.. a právě takovými pocity se po přečtení naplnilo mé nitro.. děkuji za tu tichou krásu... Ať ta radost tryskat nikdy nepřestane..

Líbí se mi, úplně ji slyším jako písničku. Za mě palec nahoru

Opravdu krásná, mimořádně povedená, obsahově výjimečná.. a propos - kde se takové žádosti podávají? :-)

nic moc: díky. Jde o starší věc, potvrdila jste i můj dojem, že ten konec je všeříkající, ale zase jsem si říkala, že vás nemůžu ochudit o celý příběh :-) děkuju za názor, vážím si toho..

Krásná ve své upřímnosti..

Někdy si říkám, jestli porušit křehkost slov svým komentářem, svými obyčejnými slovy... ale jak jinak říct, že se mi to hodně líbí? :-) velmi hezké, hluboké...

Pořád nad tím přemýšlím... hlavně nad tou neschopností víry :-) není to tak, že kde je naděje, je i víra?
A není to tak, že spousta lidí je příliš pasivní a čeká na "svoji svobodu"? Co když svoboda vzniká naším aktivním přičiněním?

Souhlasím se Singularis.. Teda až na ty čárky :-) svoboda je v nás, jsme tak svobodní, jak chceme být.. je to stav mysli..
Zaujalo mě sousloví "neschopnost víry"..
Btw. máme svobodu oslavovat cokoli, třebas i tu svobodu..
A můžeme hodně, rozhodně víc, než chceme..
Mmm, hodně zajímavé zamyšlení, přiměje člověka zastavit se v čase a přemýšlet.. díky

Ten dobrej rým tam je :-)

Birtiri: přiznám se, že komentář mě pobavil.. :-) snad ještě víc jak původní dílo :-) ale na druhou stranu autorovi rozumím, ukryl do těch pár písmen svoje myšlenky a pocity, aktuální rozpoložení.. něco, co nechtěl, aby zapadlo v čase.. jen my - anebo mi? Sorry jako - to v tom nedokážeme najít..

Jana Kollinová: děkuju, byl-li ten komentář určen skutečně mně :-) jsem upřímně ráda, jestli potěšilo a rozsvítilo den :-) díky

sarka: díky

Yana: Děkuju.. pochopila jsi..

Jsoucno: díky :-) to ohrané klišoidní téma je silně ovlivněno tvorbou Zuzany Navarové, konkrétně jedné písničky, která mi tak dlouho rezonovala v hlavě, až to muselo jít ven.. díky za názor

Miro Sparkus: Díky. Je fakt, že takhle píšu tak nějak bezmyšlenkovitě bez pro mě rušivých čárek a s velkými písmeny, ale diskuzi ohledně těchto témat jsem zaznamenala :-) děkuju za postřehy

Líbí. Moc. Cítím v tom velkou naději a svým způsobem i pokoru.. věřit je vždycky lepší :-)

Smekám, velmi vydařené po všech stránkách.. taková ta písnička, jejíž text i melodie se zaryje hluboko pod kůži a vy si ji tam hýčkáte a těšíte se z ní.. parádní, tleskám..