Yana : děkuji, ale odepíši. Básně vznikají z neklidu. Mnoho básní vzniká z vnitřního napětí, smutku, hledání. Ten kdo "naseká" 9-10 básní za měsíc - tak v tom žádné štěstí není a básně nestojí za nic, je to varování - ale některým marně. Promiň - to je můj názor.

Miňko : četla jsem ji vícekrát a v dešti. Pokud jsem to pochopila - je to jako alegorie lidské zloby. Drásavé a velmi silné. Zaujalo mne to. Cibule symbolizuje slzy, bolest, vrstvy lidské duše. Je to tak ? Lidé se navzájem požírají ve světě zloby, bez svědomí. Napiš mi prosím - zda se domívám tak nějak ? Díky.

Krajina dávných věků - ta naše kotlina česká, ta je tak hezká a hezká a tam na kopci mne napadla tato báseňka !

človíček : děkuji za přízeň

Psavec : Milánku, díky

GULI : děkuji

Páni kluci, mockrát děkuji.

Mlčeti Zlato : ano, hezké vyjádření a děkuji

Dandy : děkuji za tvá slova

zaseja : ano souhlasím s tebou a děkuji

Miras2250 : děkuji moc, ale dnes to bylo hektické, pokud jsi z Prahy - tak víš - ten kolaps. V tu ránu chaos a strach. Nic nejezdilo, nešly bankomaty, kasy na karty no no, výtahy - lidé uvěznění. Vyhlášení nouze pro celou republiku je smutné, snad bude líp.
Hezký večer !

Miňko : Amor jako nezbedný šprýmař, srdce jako zrazený spojenec... a nakonec trefná a drsná výčitka. Má to rytmus, trochu jako Shakesperův sonet ? Líbí a díky.

koiška : smutná, ale pěkná, díky.

Mira97 : svoboda je krásná

Ennie : i vzpomínky jsou krásné, líbí.

RiannaKurfurst : nejkrásnější zákoutí světa je v milencově náručí. Díky, líbí.

Miras2250 : je dobře, že tu taková diskuse je, a že se zamyslíme nad tímto tématem. Také děkuji a přeji hezké červencové dny !

Miras2250 : Miňko : já si dovolím napsat komentář pro vás oba, tedy takovou malou reakci.
Miras2250: je to syrové, drásavé a bolavě krásné. Má to sílu výpovědi, která jde pod kůži. Nezakrývá se tu ošklivost ani beznaděj, ale zároveň mezi řádky cítím pokus o pochopení – i když skrze zklamání, frustraci a možná i rezignaci. Já nejsem určitě puritánka, ale takový ten hrubší až vulgárníí jazyk nemusím.
Miňko : soucit možná není vždy ten správný termín. Někdy je to jen tiché pozorování, jindy zvláštní druh solidarity beze slov. Přítomnost, která s námi zůstane, i když odejdeme dál. A čekání na nádražích… to je zvláštní mezisvět — nic není úplně začátek ani konec, jen přechod, kde často zahlédneme víc, než bychom chtěli.
To Miňkovo přesvědčení je silné a krásné, a mně blízké -takoví lidé jako ty jsou často tím křehkým světlem v temnotě, které zůstává svítit i tehdy, když to skoro nikdo jiný nedokáže. Věřit, že cesta existuje, že pomoc je možná, že člověk není definován jen svými pády… to je hluboce lidské. Ve své podstatě s tebou naprosto souhlasím.
Oběma díky za pochopení k mému vyjádření.

-GZ- : kouzelná hra, kdo si hraje, nezlobí, líbí !

VITANA : to je vtipné a milé, dlouho si tu nebyl, tak ať se daří.