![]() |
komentáře uživatele :
taron: jenže prkotiny.. kdo to rozsoudí, že to, co prožíváš ty, je prkotina, na rozdíl od někoho, co prožívá druhý? díky za zastavení :-)
Zamila: zavírat oči bychom jistě neměli.. ale přehnaně prožívat trápení jiných také ne.. všeho s mírou.. ;)
jo, jo, jo!!!! :-) pěkné.. i zpracováním.. vším.. prostě ZIMA jak má být!
sushi: máš naprostou pravdu.. ;) asi je to svým způsobem takový obranný mechanismus, zabývat se v první řadě vlastními problémy, i když se někdy mohou zdát být menší..
taky noviny nečtu.. a zprávy už skoro nesleduju.. na netu na mě občas něco vyskočí.. ale stejně, jak píšeš.. někdy se tomu prostě v běžném životě stejně nevyhneš..
heh.. to je dobrý :-) já nedávno sestavovala z posledních publikovaných děl různých autorů :) "píšu múze, že je schůze".. :)
upřímně? myšlenky dobrý.. ale na tebe mi to přijde dost slabé :-) skoro, jako bych ty rýmy psala já :)))
nejdřív mi tvé myšlenky přišly chaotické, ale teď mi přijdou zajímavé a líbí se mi..
Zamila: to víš, tady okolo pořád pobíhaj ňáký ORIONKY a to se čék trošku bojí! :-/ :D
Orionka: bezva, potřebuju někde realizovat své horší já :)) sem s ní!
Zamila: to je pro jistotu "ostatní/bez zařazení" :)) (takový malý alibi) díky..
.. to je zajímavé.. sic jsem si skoro zlomila jazyk při čtení jména oné "vysněné", ale co mě zaujalo, ten kontrast toho, že to, co se líbí jednomu, je pro druhého odporné.. (to byl asi pěknej psychouš ten nekromant což? i když.. on to má lehce naznačeno ve jménu..) .. líbí se mi
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vladan [14], marinka [10], Gabriela Malá [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


