Krásně těžká, jako brokát (hodně vyšívaný, s fleky, které časem zhnědly) a zároveň dvacetileté svědomí zvracející do záchodu. Skoro próza, skoro zpověď, skoro natrávené zbytky emocí. Těch intenzivních.
Škoda toho "hloubš", úplně mi to dalo facku. (a ne v dobrém slova smyslu.)

krku/následku? vážně?

(jinak lehká, ezoterická básnička. kdybych ji měla k něčemu přirovnat, napadá mě polodrahokam broušený do tvaru nějakého zvířete.)

Proč mi při čtení vytane na mysli slovo "kastrace", na to se budu muset zeptat Freuda.

!
palec hore, nevím, co bych ti vytkla (absenci audia), s tím, co chtěl básník říci (či co nechtěl řícim ale stejně řekl) souhlasím

Možná, že rýmovaná by byla ještě údernější. Jinak, jo, dobrý. R.I.P.

Nemám ráda hojný výskyt slova "děvka" kdekoli (nadávat se dá mnohem kreativněji, zvukomalebněji a ještě bez urážení prostitutek), nicméně je to autorova volba. Solidní vnitřní mono?dia?hemi?log,

"Já hraju,
Jednou offside,
Po druhý faul.
Po třetí fail."

se mi moc líbí.

Mám srdce, tedy nesoudím. Zážitek jistě pěkný :)

Orionka: Na ně (koho, co? schoulené) historie zapomíná :) Asi je to matoucí.

S tím formátováním bych trošku ubrala, působí to hodně rozkouskovaně a narušuje celkový dojem z krásné metafory.

Mamka: Kallisti, řecky to znamená "nejkrásnější." (Nebo aspoň wikina to tvrdí.) Nechala jsem se inspirovat antickou mytologií :)

Na to, jak jsem na triolet nadávala, se mi to moc líbí. Vzpomněla jsem si na Milíkov a ty CDčka co nám tam děda jednou o Velikonocích pouštěl.

Jiří Turner: Jen atmosféricky.

optimismus, a hezky podaný. nesedl mi do nálady, ale i tak je to krásná báseň.

koiška: Já sama taky nevím. Ale je to spíš obraz než jakýkoli osobní názor.

Amelie M.: Renga je forma japonské řazené básně (5,7,5 7,7) o 36 nebo 100 slokách se spoustou pravidel, která tady byla důsledně nedodržena. Později se z ní vyvinulo haiku. A děkujeme :)

Amos Cháb: Vidíš, to mě mrzí (a není to výtka zaměřená jen na tebe), že lidé píší "haiku" aniž by se obtěžovali zjistit si, co to vlastně haiku je. A přitom to dnes, v době internetu, není nijak zvlášť těžké. Označovat pojmem haiku zpotvořeniny, které občas vídám, nebo i jen hezké české miniaturky, které náhodou (nebo záměrem autora) odpovídají slabičné formě 5-7-5 je nejen arogantní, ale hlavně a především ignorantské. Nevědomost neomlouvá. (Sama jsem kdysi v blažené nevědomosti napsala tak příšerné věci, že mě dodnes mrazí a hluboce se za ně stydím.)
Slabičná forma je to nejméně důležité z pravidel. (Subjektivní názor, kmotrove, kamenuj.) Samozřejmě že se dá polemizovat o aplikovatelnosti japonských estetických a filozofických principů na jiné jazyky (třeba angličtina, ta to má opravdu hodně těžké), ale zrovna čeština je pro haiku jeden z ideálních jazyků. (Názor vycházející z některých vyjádření předních překladatelů.)
Shrnuto a podtrženo: Lidi, nejen Amosi, prosím, necpěte svá nehaiku do této kategorie. Sama nejsem odborník, pouze nadšený a zažraný laik. Ale když něco chcete dělat, zjistěte si napřed, co to je.
(Pokud se obrátíte na mě, s radostí vás zavalím informacemi.)

asi jsem jediná, komu se nelíbí

no... nooo.... no dobře. nejsem odborník, slabiky jsou správně a ostatní principy se do češtiny převádějí těžko. ale i tak mi to (jako věta) moc nedává smysl. (jako haiku taky ne - asi jsem snob, ale tady je to často jako by člověk maloval obraz a chtěl by říct že je to kubismus jen proto, že na tom obraze je náhodou čtvereček.)

pokud by to mělo být haiku, chtělo by to vypilovat. samotnou mě napadá:

převozník měsíc
na hvězdnými cestami
zryté obloze

?

Jiří Turner: Teď už jo, opravila jsem si to. (Google je kamarád - na svou obranu musím říct, že francouzům zpívajícím anglicky jde špatně rozumět.)

DDD: Moc děkuju a vážím si toho, na sbírce nesystematicky pracuju...