V zahradě snů

Seděl jsem na louce plné neznámých květin,
té bílé, snad kopretině, květ otrhal,
miluje mě.
Poslední lístek se vyslovil a tiše padá do rosy,
ráno a chlad flirtují s letním sluncem,
medituji sám.
Vzepjatý kůň za mrak se vydává, stín zve,
pojď běhat po kopcích, travou a kvítím,
povezu tě.
Vítr ho odehnal, než stačil jsem odpovědět,
zase sám, jen včela a motýl,
sním sen.
Pojď a propleť své prsty s mými, ulehneme
a budeme se milovat, jen ptáci to uvidí
a budou závidět.