přidáno 28.04.2015
hodnoceno 2
čteno 817(12)
posláno 0
Znám už ten pocit,
kdy v sametovém snu,
snaží se léčit, lékař duše,
amatér.
Stála jsi při mně a modlila se,
jak smuteční vrba,
nad temnou tůní,
kde voda mrtvěla.
Ta voda dobrá pro ruce,
z nichž smyješ prach cest,
mrtvá ale pro život.
Ta slova co jsem slyšel,
živá byla
a hluchý k tobě,
do té vody padat je nechal,
nekonečným časem
s vytrvalostí chrta.
Náhle čas potemněl
a stál v prostoru,
čekal jsem na jiskru,
co pochodeň zažehne,
slepého probudí.
Lehounkou ozvěnou,
vracelo se ke mně to volání,
řekla jsi, kdo jsem,
že jsem se mýlil,
řekla mi, jak se cítím,
řekni mi teď, jak cítit se mám.

přidáno 22.12.2017 - 21:24
Teď na mě vykoukla v náhodných a musím říct, že se mi líbí a souhlasím s komentářem od casa.de.locos - jsem téhož názoru, že to byl sen, minulost i současné cítění z reality prolnuté do snu v té chvíli- hezké, citové ..
přidáno 29.04.2015 - 19:39
Působí na mě jako napůl zapomenutý sen, u kterého si člověk za pár let není jistý, jestli to opravdu byl sen, nebo se to (někdy, někde) vážně stalo.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Byl jsem hluchý : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Michael
Předchozí dílo autora : V zahradě snů

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku