Zamila: však sranda, ne? musí být

Zamila: dík. čekala jsem až zase zmíníš stránky, jdu si dát panáka.

kmotrov: chvilku to ve mně zrálo... hraběte jsem nečetla, měla bych?

NoWiš: innit

slnečnica: spíš krizi životní filozofie, ale takovou pomalou a neakutní. čtu cílka, hledám věci.

vítr je starej kmet
pamatuje tu i moře

to mě chytlo... celá je dobrá, ale tyhle dva verše se zatly. nědávno jsem četla o impaktové teorii vzniku české kotliny, kdo ví, možná ten vítr pamatuje i šutry z hvězd

DDD: Mám z něj vždycky chuť lézt na kopce a do jeskyň

Máš nutkání usadit se za polárním kruhem?

Zamila: obávám se, že geologický střed světa se v plzni nenachází :)

Zamila: připadáš si staletá?

Amadeo´´: většina mých básní vzniká z potlačené agrese, smutku, radosti a silných emocí vůbec. naproti tomu tahle (a ostatní ze sbírky prostor) jsou spíše výsledkem 'kontemplace na téma', a jako takové menší, klidnější a nenápadnější. tahle vznikla v reakci na krajiny vnitřní a vnější od václava cílka, konkrétně na pasáž o geomorfologii českého masivu a stabilitě vodních děl na vltavě.

Yana: děkuju, jsme obrazy krajiny

Napij se ta každou hrubku v článku i v diskuzi pod ním, třeba ti pak svět bude připadat veselejší.

NoWiš: dekuju za obsahly a konstruktivni komentar, voe :D

Líbí se mi obrat 'bytí v léno', jako by naznačoval, že čas na tomto světě je nám jenom propůjčený k tomu, abychom jím vládli. Smrt jako feudál vybírající si konečnou daň, život jako polnosti, lesy a louky naší duše. Je třeba stavět meze, mosty, kameny. Zakládat rybníky a špitály.

Ale souhlasím s taron, ten konec mi k básni úplně nesedí, jako by najednou mluvil úplně někdo jiný..

Vítej zpět! (Tady Cvokhauz)

Báseň se mi líbí, i když vyznívá smutně..

Zadrnkala na citlivou strunu s temi vcelstvy...a okrem, a vlastne se vsim. Opet :)

Jekaterina: diky. co tak najednou reakce k archivnimu nalezu? :D

Mě už nebaví ti sem psát stále se opakující chválu autentičnosti, leč opět musím.

Je to boží.

Yanishka: kousek od ostravy :)