Tradičně krásná, atmosférická a náladová. Měla jsem dneska Pocit, tak jsem musela zastavit auto na cestě mezi poli, vylézt ven a chvíli se koukat, do dálky, na mraky a na ptáka co se uměl zastavit v letu, a přišlo mi, že ten obraz tam v té chvíli byl, protože byl paralelní k mému pocitu, nebo můj pocit byl paralelní k tomu obrazu. A teď se mi to samé stalo s tvou básní, sedla mi do nálady, takové změnové, rozhoupávací se.

Jó už jsem si říkala kde je ti konec a vida, Letadlo opět přistálo u nás a veze dobrou poezii. Líbí, co víc říct?
Neumím hrát na kytaru.

no nerada píšu na přání, většinou pak nic nepřijde. kdž to někdo umí, proč ne.

Jo, líbí. A vůbec, doraz na sraz.

Takové hodně prvoplánové, jednoduché, ale sladké. Proč ne.

Yana: děkuju, snažím se psát upřímně, ne vždy to jde. s pokorou bojuju.

Singularis: první dvě sloky popisují spíše vnitřní svět autora než celkovou situaci a proto můžou být méně srozumitelné - nemyslím si ovšem, že jsou zbytečné, bez nich by báseň nebyla úplná.
s těmi malými písmeny je to dobrý postřeh, nikdy jsme o tom takhle nepřemýšlela, ale když to říkáš, tak to dává smysl - nemůžu psát o Dantem, neznala jsem ho, ale můžu psát o dantem, obecné idei poutníka peklem a očistcem, o dantem který vystupuje v božské komedii, ne o tom, který ji napsal.

báseň je zařazená v mé metahemeralistické sbírce, ale ve skupině sláma z bot, protože ačkoli psaná podle metahemeralistických principů, vyrostla z podhoubí venkovského. metahemeralistická je formou, ale venkovská obsahem.

děkuju za komentář :)

Náčelník Holá Ruka: moc díky za konstruktivní koment, za malými písmeny si stojím (a šírání je název denní doby), s tím rozdělováním máš pravdu, je bezúčelné a intonačně náročné, ačkoli když to i tak zvládneš, zní to rozsekaně a trochu psycho, což může a nemusí být účel

Zamila: však sranda, ne? musí být

Zamila: dík. čekala jsem až zase zmíníš stránky, jdu si dát panáka.

kmotrov: chvilku to ve mně zrálo... hraběte jsem nečetla, měla bych?

NoWiš: innit

slnečnica: spíš krizi životní filozofie, ale takovou pomalou a neakutní. čtu cílka, hledám věci.

vítr je starej kmet
pamatuje tu i moře

to mě chytlo... celá je dobrá, ale tyhle dva verše se zatly. nědávno jsem četla o impaktové teorii vzniku české kotliny, kdo ví, možná ten vítr pamatuje i šutry z hvězd

DDD: Mám z něj vždycky chuť lézt na kopce a do jeskyň

Máš nutkání usadit se za polárním kruhem?

Zamila: obávám se, že geologický střed světa se v plzni nenachází :)

Zamila: připadáš si staletá?

Amadeo´´: většina mých básní vzniká z potlačené agrese, smutku, radosti a silných emocí vůbec. naproti tomu tahle (a ostatní ze sbírky prostor) jsou spíše výsledkem 'kontemplace na téma', a jako takové menší, klidnější a nenápadnější. tahle vznikla v reakci na krajiny vnitřní a vnější od václava cílka, konkrétně na pasáž o geomorfologii českého masivu a stabilitě vodních děl na vltavě.

Yana: děkuju, jsme obrazy krajiny