Dobrý,
někdy si také říkám: promiň, státe, že i moje rodina je tvým základem...

Dobrý, jen moc nerozumím, proč druhé dva verše jazykově nenavazují na ty první dva. Myslím tím třeba:
...v městské zahradě na Zbraslavi.
Tomu plánu nic se nepostaví.
nebo
....Městské zahrady na Zbraslavi.
se tomu plánu nepostaví.

Ta báseň působí zajímavě, jen jí nerozumím. Například pod "křehkej jak metafory z cigaret" si prostě neumím nic představit, stejně jako metaforu z čehokoli jiného. Chápu jen, že metafora něčeho je něco jiného

ta je moc hezká, má atmosféru

Ten první triolet se mi vysloveně líbí.A to i tématicky, trioletu to milostní vyznání sluší.

Úplně jsem se opotil, co jsem to napsal :). Tak tedy ještě jednou: moc se mi líbí ta forma :)

.. v tom druhém řádku stačí jen smazat "o" a bude to OK.
V druhé sloce mi nepřijde úplně zdařilý rým měly/ nedívaly. I tam by to asi mohlo být poměrně snadné vylepšit (co třeba "uzavřely"). Ale to záleží jenom na tobě:)

Na to , že osobně považuji haiku za formálně téměř nepřenosnou formu, má tato báseň smysluplné sdělení

Moc se my líbí forma - ta hra se slovy

shane: Trochu studuje, trochu píše, ale ono spíš než výuka, to má být taková ukázka toho, jak je poezie pestrá, a jak může být hezké a naplňující zkoušet a experimentovat. I v málem padesáti na tož v pubertě. Tam je to skoro povinnost :)

Hezký nápad - báseň jako metafora. Je to aktuální a přitom to není laciné. Dobrý

shane: Děkuji. Je to takový nápad, který se mě drží už dost dlouho. Zkoušel jsem si v průběhu let různé formy a teď si to zkusím uceleněji (plánuji cca 50 forem tj. rok). Je to zároveň takový výuková manuál pro nejmladší dceru.
Akrosticjh jsem už v tady v říjnu jeden uveřejnil, jmenuje se Akrostich okamžiku a nedávno tady uveřejnila moc pěkný akrostich Mayfair.

tomiho82: To jsme tady všichni a pokud se rozhodnete svoje dílo uveřejnit, píšete už i pro jiné. S tím se nedá nic dělat.:)

Promiň, musím se k této básni vyjádřit poměrně kriticky. Nejdříve jsem se sám sebe zeptal, co ta báseň chce čtenáři říci. Čtvero ročních období v téměř epické formě. Kdyby to bylo v pravidelnějším rýmování a rytmu, řekl bych, hezká báseň pro děti nebo text k obrázkovému kalendáři Josefa Lady(to nemyslím nijak ironicky ani hanlivě).
To, co mi neladí jsou ty rýmy-nerými, je to čistě moje představa, ale myslím, když se rýmuje (ať už v jakémkoli schématu) mělo by se rýmovat "hezky". Takto na mě báseň, ze které by měla sálat harmonie, působí disharmonicky.

O kom to je?

Mně se forma i způsob vyjádření líbí, jen obrat "Vzpomínek do šuplíku minulost" je na mě moc avantgardní, asi proto, že mi nedává sémanticky smysl

Musím říct, že ti závidím tenhle pohled na svět. Bez ironie, fakt, závidím.

Prosím tě, proč je ta báseň anglicky?

Nemohu nesouhlasit s pointou té básně ( je to příjemné v patnácti i v padesáti), ale přeci jenom by si ta hezká pointa zasloužila trochu víc si pohrát s formou. Zpěvnost těm čtyřverším moc sluší.

Z mého pohledu je dost nešťastné takto formálně uspořádat báseň. Klidně by mohla být nerýmovaná, jako první sloka, klidně by mohla mít rýmování druhé a třetí sloky nebo střídavý verš sloky poslední, ale proč ve čtyřech čtyřveršových slokách tři formy? kdyby ty sloky byly nějak zásadně odlišné nebo gradovaly, ale takto... Když si báseň přečtu nahlas, působí na mne disharmonicky.