Fakt dobrý, v sedmi verších je všechno.
Trošku jsem si uslintl, ale nic jsem neznečistil. Ani reálně, ani obrazně. :)

Myslím si, že tato tvoje báseň je už natolik minimalistická, že se nějakému výkladu zdráhá.
Myslím také, že není žádná hanba odpovědět třeba: ...tak mě napadla taková metafora, rým... Je to asi lepší , než psát, že nemám náladu...:)

S tím kolísavým závěrem jsi to trefila, vnímám to podobně.
Jinak myslím, že kolena budou v pořádku :)

Ještě doplním k tomu , co napsala Orionka, malou radu: přečti si tu svoji básničku několikrát nahlas tak jakoby po slabikách. Uvidíš , že tě samotnou napadne, co by se na tom rytmu a rýmu dalo vylepšit. :)

Zamila: Myslím, že stejně jako ty chválím básně, ne jejich autory a stejně tak mám sám v sobě na "vyspělé autory" přísnější metr než na ty patnáctileté, tápající...

Souhlasím se Zamilou, je to zajímavý pokus. Jak sám píšeš, chce si to trochu vyhrát. S rytmikou a rýmem, dodal bych.
Myslím, že i tebe trochu zatahá za uši: už nemá pro co bojovat/nezbývá mu, než se schovat.

Zamila: Děkuji

Zamila: Děkuji za komentář, Zamilo, musel si chudák Faethon na něho docela počkat. Myslel jsem, že jsem zcela minul vkus "svých čtenářů". Teď vidím, že ne úplně všech. :)

Leslie: Milá Leslie, rád ti odpovím na všechny tvé otázky, nejsem si jenom jistý, zda li se mne opravdu ptáš, nebo jen svým způsobem vzdoruješ tomu, co jsem ti napsal.:)
Ale popořádku:
Opravdu si myslím, že píšeme básně pro čtenáře a nemá to nic společného se snahou se někomu zavděčit. Není to v žádném rozporu s tím, že tvoříme ze své potřeby tvořit.
O vesmírných silách ovlivňujících tvorbu nic nevím, ale respektuji názor, že to tak někdo může vnímat. Stejné je to s múzami, které já vnímám jako synonymum naší invence cosi napsat. Se vším , co píšeš o sebepoznání, touze a nutnosti vyjádřit se souhlasím. Myslím, že to má v sobě každý. K tomu abychom to vnímali, není potřeba to ani napsat, ani vyslovit. Pokud to vyslovím nebo napíšu, sděluji to někomu dalšímu.
Báseň sice bude básní, i když ji nikdo nikdy nepřečte. Bude jen marná, protože nenaplní svůj smysl.
Umělec tvoří, jak sama píšeš, aby se vyjádřil. Vyjadřovat se sám sobě mi nepřijde smysluplné. To mi stačí o tom přemýšlet a vnímat.
Hezky píšeš o potřebě kritiky pro sebezdokonalení (a to i ve svém profilu), ale na žádost o vysvětlení reaguješ podrážděně. Jak to tedy je?
Myslím si, že když nás někdo nepochopí, mělo by být první naší otázkou: jestli já jsem se špatně nevyjádřil? A to platí nejen v poezii.
Myslím (obecně), že čtenáře si nevybíráme(pominu li zcela adresně směrovaná díla), ale čtenáři si vybírají nás. My jen tušíme, že někoho asi neoslovíme, protože nejsme jeho "šálek čaje", ale i v tom se můžeme sakra splést.
O tom, že máš "právo nevypovídat" na kritiku a dotazy nereagovat, je asi zbytečné psát. Co si pak o tom někdo myslí, už ovšem nemůžeš ovlivnit.
Není, myslím, žádný rozdíl mezi čtenářem píšícím a nepíšícím. Proč by měl být? V okamžiku, kdy čtu cizí dílo, stávám se čtenářem. Jakým, záleží na mnoha ohledech, ale asi ne (nebo nemnoho) na tom, jestli sám píšu. Kritika zdobí cit pro hodnocenou věc a hluboké znalosti, ne angažovanost v té věci.
Konečně ten, kdo si tvé dílo přečte, přemýšlí o něm, několikrát ho okomentuje, není asi tím, kdo si náhodou zapnul internet... a ejhle Leslie... Je to tvůj čtenář. A ten se s tebou pro dnešek loučí...
Měj se hezky.
Jirka

Leslie: Jestli jsem básník? To asi není důležité. 26. srpna jsem byl tvůj čtenář. Pro čtenáře píšeme básně. A jako čtenář jsem se k tvé básni vyjádřil. Mě se také často stává, že někomu se moje báseň líbí, ale nechápe ji (třeba to někdy ani nejde) a nebo ji pochopí úplně jinak. Pak nastává situace, kdy může básník(básnířka) tomu svému čtenáři pěkně vysvětlit, jak to myslel. Ve virtuálním prostředí to jde dobře. Když to neudělá, vypadá jako když to sám neví, nebo neumí .

Psavec: Na zdraví :)

korálek: Děkuji

Amelie M.: Děkuji, to mě těší.:)

Orionka: No, ono to vyznání vlastně není, jen v té podstatě.:)

taron: Děkuji. S tím Masajem: možná znáš takové ty staré obrázky černošských válečníků s kopím,(od dr. Holuba a pod.) s velkým štítem a s jednou nohou opřenou chodidlem o koleno druhé - a teď to porovnej s nějakým jogínem (vlastně jogínkou) :)

Dobré, věru dobré.
Jen na okraj: úvahy o tom, co zapadne, co ne, a co má nějakou váhou, mi přijdou v reálném čase úplně absurdní.

Midem: Děkuji za zastavení se

Orionka: :) To je takový okamžitý nápad - vzpomínka. Jsou to v zásadě pouze volné asociace, s Afrikou to nemá nic společného, éter( lépe éther) je spíše v původním řeckém významu, obraz Masaje se pojí s jednou pozicí jógy atd. Ta básnička vznikla před mnoha lety a v jenom okamžiku, posléze dostala formu akrostichu, což bylo v podstatě velmi soukromé vyznání někomu, kdo byl účasten. Asi ani není moc vhodná na zveřejnění :) V předposledním verši "tu je" musí být kvůli rýmu, ale v tom předešlém je to "tu" asi zbytečné, respektive tam může být něco jiného. V "originále" ani není, tak já ho teda nahradím :).
Děkuji za komentář.

To je dobré :)

ŽblaBuňka: No, je to tak. Dokud se nám ale spojují jen různá místa, je to ještě dobré, až nám budou splývat lidé, bude to horší, ale jsou nepříjemnější nemoci...:)
Díky za zastavení.