Zátiší s bolestí
smutkem zarámováno
věř vykvete poupě
přijde zase šťastné ráno.

Tím vším chceš být? Tak budeš tedy, se slovy tvými tají ledy. Ty chceš být něco víc než jiní, tvé básně tě tím jistě činí. Jsou něžné, snivé, nádherné, máš je ukryty v sobě. Každý se za tebou ohlédne.

loner: Spi Tomášku, spi...

loner: Nejde, ale bylo by to přece fajn, nebo ne?

Nevíme dne ani hodiny, proto žijme a užívejme si

Úpadek doby se vším všudy. Chápu. Ale nikdo nám nic nenutí je to v nás co si vybereme, je naše volba jak v této strašidelné době budeme žít, jak se vyrovnáme s bubákem krize, který se na nás valí ze všech stran. Myslím že je spousta dobrých knih, dobrých filmů, dobrých lidí, skvělé hudby jen si správně vybrat. Ale je to těžké v tom světě plném stupidních reklam, politických afér a pokleslé úrovně umění a často i morálky, ale jde to. Dík za zamyšlení.

No, moc se mi to líbí a hlavně to zamyšlení a konstatování v závěru. Opravdu se ti to povedlo. Zpočátku úsměvné fantazírování a závěr s myšlenkou. Tleskám.

A mně moc závěr, takový myšlenky také mívám

Hodně smutná a krásně napsaná, no to ty umíš

Jo to mě mile překvapilo

neskutečně romantická poezie

skoro dík za pohlazení (-:

kmotrov: Vlastně jsem ty mužské a ženské aspekty primitivně vyjádřila ve své básničce, já naprosto spontánně vyjádřila to o čem pojednává filozofie. Vždyť já vždy zdůrazňuji, že mi chybí vzdělání ale nakonec si ke všemu nějak dojdu sama. Dík

Kakuzu: Je to boj ale jde to 5. září jsme s mužem oslavili 25 let, dík za reakci

taron: Dík a moc mě mrzí, že nepokecáme na srazu, tak zas příště.

kmotrov: Jak jsem šťastná když někdo to co napíšu chápe naprosto tak jak to myslím, ačkoli chápu že pohled čtenáře je vždy ovlivněný jeho způsobem života, věkem, rozpoložením...Taky mám vždy radost když mě hodnotí lidé, kteří nečtou jen tu jednu konkrétní věc, ale znají moje básničky. A takovým čtenářem ty ses pro mě stal. Před takovými jako ty se nestydím ani za chvilkové pocity zoufalství, vždyť vy už víte že přejdou. Tak to prostě mám. A kdo je nemá, snad jen blázen je stále šťastný. Za věnované blues děkuji vřele, blues je vlastně můj život. Občas depka až smutek a často radost až se sexuálním podtextem. A k tvému závěru. Dlouho jsem se nechtěla ztotožnit s tím, že jsme my dvě pohlaví každé jiné. Vyplívalo to z dětství, kdy jsem neustále kolem sebe slýchala až hanlivé poznámky na ženský rozum a vnímala jsem že kdo je chlap je víc. Tak trochu to u nás v rodině se snažil nastolit otec, ale vzhedem k tomu že jsme byly tři holky a máma tak jsme mu jasně ukázaly jak to doopravdy je, ale myslím že to on chápe až teď v sedmdesáti, my jsme vše pochopily už dávno a doplňovaly jsme se a předávaly si ty znalosti o mužích. A já to mám tak, jsme každý jiný, ale jsme schopni se vzájemně doplňovat a když to vyjde, tak je to výhra.

Jen ta otázka v závěru mě osobně trochu vyrušila, jinak se mi tvá báseň moc hezky četla a říkala jsem si ano, ano tak to přesně mám, ó jak ten GULI je moudrý, ó jak jsem moudrá i já. Stárneme, ale nepláčeme, je tady přece tak nádherně, jsme bohatí vším co jsme prožili. Vlastně máš pravdu i s tou otázkou. Náš pocit např.nemusí být v souladu s pocity druhých. Je moudré se i takhle zamyslet.

No možná, aniž by to byl záměr si vyjádřil bezdomovcovo myšlenkový pochody, já to takhle chápu. Mám totiž problém tuhle skupinu lidí pochopit. Myslím že jsem dosti empatická, ale u bezdomovců ne. Pro mě jsou to lidé psychicky nemocní. Proto takto žijou a nedovedou se začlenit do dpolečnosti. A kdo jim pomáhá většinou spláče nad výdělkem. Tak to mám uzavřeno v sobě. Jinak ta básnička mě pobavila.

loner: Je neuvěřitelné jak správně to chápeš, děkuji

Děkuji mnohokrát všem, každopádně to neni tak úplně pocitovka a když tak jen nepatrná chvilka. Mám jasno. PrimaDen to pochopila nejlépe.