Mamka: dík, nemusíš, je to trochu přehnané, ale...

metaverz: s tou podstatou, myslím že odhalí, odhodí zábrany, které má když je střízlivý, je vztahovačný až paranoidní, je nemocný!? mě nejvíce zajímá proč, proč např. inteligentní, schopný člověk? Aby toho zvládl ještě více, uvolnil se a zároveň odrovnával? je ve své podstatě nešťastný, nebo jsou to opravdu jen geny, geneticky tíhne k závislosti, nehledě na okolnosti, na své okolí, na své zdraví, moc se mi to dotýká ve více směrech. A pro mě podstatné je, ty dvě tváře. Ale opravdu vlasně nevím která je ta pravá. Snažím se o empatii. Tápu ale. Dík

moc jim nepřikládám význam, ale tohle mě zaujalo, dovedou moc ublížit

Také to vnímám, je to krize....krize ve společnosti, v navazování vztahů a následně k udržení vztahů...krize kam oko pohlédne, jsem optimista, vždyť člověk je tvor moudrý, věřím že se vše obrátí na správnou stranu, musí člověk procitnout, navrátit se k tradicím, sám k sobě a k správným hodnotám

jo to mě rozesmálo, hezky jsi to napsala, my jsme se jednou zasekli k cestě k horskému hotelu, kopec jak blázen, jenom od aut uježděná klikatá cesta, vystoupila jsem abych udala pokyn "Jeď" jako že ze zatáčky se nic nevyřítí, no a J. jel, věděl že má šanci prostě jen jet, jakmile se zastaví tak se zase nerozjede, a já jsem za ním k tomu hotelu celá utrmácena došlapala, ale ten tvůj tedy to je exemplář :-D

možná hledám podtext, tam kde není, má tahle báseň něco společného s tou tvojí poslední, jinak zase naprosto nápaditý originál by L.E....asi je lépe netřídit, někdy mám taky chuť všechno narvat do jednoho pytle a "selavi" jenže už se toho nahromadilo moc do jednoho se to nevejde

hezky originálně si to zrýmovala, no snad je jí pomoci (-:

ty básnířko s volným veršem zapletenym v copu, ty indigový dítě, tohle se ti povedlo, fakt

fakt je, že to žádným způsobem nepůsobí jako poezie, ale fakt je, že kostnice mě taky fascinuje

povedené, pobavilo (-:

to je smutné...

moc hezký závěr

hezky se mi čte tvoje báseň, taková melodická, asi jsem zabedněná moc ji nechápu, asi se vázala ke konkrétní situaci?

celý život hledáme smysl života....nádherné zamyšlení

dobrý název a musím vyzdvihnout opravdu pravdivý obsah, jo a doporučuju číst jako rapový text, je tam taková zvláštní rytmika, dokud jsem na to nepřišla tak se mi styl moc nelíbil, ale takhle jo, je to rap ()-:

ano, často se to čeho se na nás dopustí v dětství projeví až když jsme dospělí, ani nevíme kde máme hledat vysvětlení pro fobie, úzkosti, deprese... ano, většinou je to v dětství, nedostatkem lásky, pochopení, podpory. Ale pozor, ti vychovávající jsou někdy sami oběťmi, tak co teď s tím, začarovaný kruh. Přeji mnoho pozitivních zážitků, jo, líbí se mi ta básnička, její obsah.

že jsou tvá díla naprosto originální, jsou v nich obraty které čtu několikrát dokola, to je prostě fakt. Ale obsah těch děl to je něco neskutečného, kde se to bere v bytosti této básnířky? Tahle je bolavá až sem, každá řádka, každá sloka, nic co by bylo navíc a už ten název a nápaditost to je teda něco. Navíc tady se dá číst hodně mezi řádky, nechci pitvat tvoji bolest. Úžasné.

Mamka: ono to stejně nějak nejde (-:

Krásná skoro úvaha, píšeš jak jinak když jsi nejmladší, věř, že totéž jsem si myslívala já jako nejstarší ze sourozenců, to jen tak mimochodem. Jinak s těmi jablíčky to je úžasný nápad a co já jako matka. Hlavně ať jsou mé děti zdravé a šťastné, ostatně "jablko nepadá daleko od stromu" z každého jejich gesta, jejich vzletů, pádů, podoby, schopností, i neschopností. Vždyť jsou celí my. Já a nebo můj muž. Jako rodiče musíme být hlavně soudní. Vždyť ani ta jabloňka není dokonalá. Já ti děkuji, občas zapomenu a nadávám na ty svoje dětičky....

myslím že bych podobný dopis mohla kdysi k osmnáctinám dostat i já, je takový povzbuzující, motivující, vlastně možná jsem podobný i dostala, přesto a to je naprosto demotivující pro tebe, celý život tápu, občas si myslím že jsem skvělá a občas mám pocity které mi nikdo nemusí závidět, no ale ani v tom dopise to nevyznívá jednoznačně, čti si ho tedy denně, jako nějakou modlitbu, to abys opravdu měla plnou hlavu toho jak jsi jedinečná, je to milé, ať už jsi to napsala ty, nebo babička