|
Usnul jsem a přejel svou zastávku...
|
U asfaltky třetí třídy,
na odbočce pod dráty,
na pokraji divočiny,
stojí chlápek vysmátý.
Aktovku u nohou válí,
v ruce v plechu Kozlíka,
tohle jeho počínání,
kolemjedoucím uniká.
Proč tam stojí?
Proč nejde někam dál?
Snad se bojí,
že by tmu neustál?
Jo kdybyste dámy a pánové v auťácích věděli,
co je to za pocit, když osud vám procházku přidělí,
když v poklidu spíte si v autobuse a najednou jako nic,
zjistíte, že musíte vrátit se zpátky ze Štěchovic,
přes kopce, přes pole, přes houfy prasátek,
asi tak pět a půl kilometru do kopce nazpátek.
na odbočce pod dráty,
na pokraji divočiny,
stojí chlápek vysmátý.
Aktovku u nohou válí,
v ruce v plechu Kozlíka,
tohle jeho počínání,
kolemjedoucím uniká.
Proč tam stojí?
Proč nejde někam dál?
Snad se bojí,
že by tmu neustál?
Jo kdybyste dámy a pánové v auťácích věděli,
co je to za pocit, když osud vám procházku přidělí,
když v poklidu spíte si v autobuse a najednou jako nic,
zjistíte, že musíte vrátit se zpátky ze Štěchovic,
přes kopce, přes pole, přes houfy prasátek,
asi tak pět a půl kilometru do kopce nazpátek.
Ze sbírky: Poezii nedělám
17.05.2013 20:04
Další pěkná báseň. Umíš krásně popisovat - úplně se mi to daří představovat. :-)
16.05.2013 21:30
Mamka: no mě jeden spolužák vyprávěl jak jel do Ostravy Košičanem a probudil se v Košicích!
16.05.2013 19:50
Ještě štěstí, žes jel autobusem Já jsem takhle jednou špatně vystoupila z vlaku ( z rychlíku).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.