Návratka

U asfaltky třetí třídy,
na odbočce pod dráty,
na pokraji divočiny,
stojí chlápek vysmátý.

Aktovku u nohou válí,
v ruce v plechu Kozlíka,
tohle jeho počínání,
kolemjedoucím uniká.

Proč tam stojí?
Proč nejde někam dál?
Snad se bojí,
že by tmu neustál?

Jo kdybyste dámy a pánové v auťácích věděli,
co je to za pocit, když osud vám procházku přidělí,
když v poklidu spíte si v autobuse a najednou jako nic,
zjistíte, že musíte vrátit se zpátky ze Štěchovic,

přes kopce, přes pole, přes houfy prasátek,
asi tak pět a půl kilometru do kopce nazpátek.