kmotrov: já znám ten film, předpokládala jsem že se ta"jemna"nechala inspirovat a právě proto se mi ten závěr líbil, vnímám v něm určitou oddanost a vlastně i podajnost, ale ne snad rezignaci, zdravím tě :-)

jestli tomu věříš, tak je to fajn, nevěřím kartám, bylo by to moc jednoduché...ale mám docela ráda tu tajuplnost, atmosféru při vykládání osudu, nesmí to být ovšem z tv, myslím tarotová kněžka je vládkyní nad svým osudem :-)

tvá zamyšlení se mi líbí, co dodat, jsem nesmírně pokorná k tomu, že všechny hrůzy světa sleduji jen z povzdálí...

Jé, to se ti povedlo, ano dnes vyhrála a sedí na svém trůnu, někdy dovede vládnout opravdu krutě...musím si ji přečíst znovu, moc hezky plyne

hm, tak to je drsný, pravdivý, takový správně syrový, nechci to tak mít, ale je to tak, všude okolo to je

je ta báseň něčím zajímavá, každopádně jsem si ji přečetla třikrát, poprvé jsem ji chtěla hned zavřít, ale cosi mě nutilo přečíst znova a znova, každopádně druhá půlka se mi vlastně líbí moc, tak

obrazotvorná a hezky čtivá

líbí se mi co v básni vyjadřuješ, jak spojuješ advent s láskou, vzpomínkami...přeji ti...nejen krásné vzpomínky;-)

tvé texty mi jsou velice blízké

umíš dobře vytvořit atmosféru(to se ti povedlo i v té básni o nemocnici), přeji ti krásný předvánoční čas, plný kouzel, lásky a vůní

a kde je vlastně pravda? každý má tu svou...někdy je to těžké zjistit pravdu, těch pár řádků by vydalo na dlouhou úvahu

ŽblaBuňka: zapomněla jsem ti poslat předchozí komentář

skvělá odpověď na tu báseň, děkuji...plameny si s uzly poradí...kdybych tě neviděla na vlastní oči, tak si prostě myslím že jsi neskutečný:-)...

je to symfonie, slov, pocitů, atmosféry, jen to usli je divný tvar, proč ne usnuli?, nádherný závěr

Amelie M.: ta"jemna": Zamila: milé kolegyně děkuji za zastavení

už potřetí poslouchám začátek, fakt dobrý

No tak to si pěkně poskládal

nějak nemám na dlouhý komentář, vidím to podobně, dnes mi navíc sedla tvoje úvaha do noty, je důležité najít zlatou střední cestu, hlavně být pravdomluvný a ne falešný, nebo povrchní, je důležité umět jen nepřitakat abychom neměli problém, umět říct svůj názor slušně jasně a každému stejně, to je důležité. A někdy někomu přehnaná upřímnost může přinést jen problémy, mám v památníku z deváté třídy od spolužačky napsáno...zachovej si svoji upřímnost...ano zachovala jsem si ji, ale vždy jsem věděla kdy a jak ji použít, to myslím byl větší dar. Takže být pravdomluvný, nefalešný, nebát se říct svůj názor, ale vědět komu a jak, to je umění. Upřímnost není drzost a neomalenost. Tohle by bylo na besedu, viď. Jo dobrá úvaha. Teď mě ještě napadla situace: upřímnost ve výchově, ano to je důležité téma, ne každý má krásné, šikovné, společenské, nadané a inteligentní dítě, když mu od mala budu tyto chyby upřímně předhazovat, vychovám z něho chudáka, neschopného, zaujatého tím že je ošklivý, hloupý budižkničemu ale jde to i tak že z něj bude schopný, krásný člověk...to mě jen tak napadlo, občas člověk z úst rodičů slyší sice pravdu, ale takovou co se zařezává, hluboko...a nemusí ti rodiče lhát a být neupřímní, jen taktní a empatičtí, no jak říkám je to na besedu...ahoj

určitě by stálo za to si pohrát s jednotlivými slokami, ale to budeš vnímat až za delší dobu a věř mi že pak bude básnička tak poloviční, ale jinak hezké vyznání s povedeným závěrem

PrimaDen: nevím jestli promarněné chvíle patří k životu, ale dnes hodlám lenošit celý den :-)), to je zapotřebí, občas a k životu patří všechny chvíle...bohužel...bohudík...a tobě pozdrav a poděkování