Kdo se někdy dovede
podívat sám na sebe
s nadhledem, tak nějak zvenku,
musí přijít na myšlenku:
„Jak mě druzí lidé vidí?
Milují či nenávidí
všechny ty moje vlastnosti?
Mám slabé stránky i přednosti...“
Většinou na sobě
hledáme spíš chyby...
Onen správný nadhled
nám tak často chybí!
A když nás někdo ocení,
je z toho akorát trápení:
Nejsme už příliš namyšlení?
Jak dlouho chceme čekat na prozření?
Když nemáš sám sebe
vážně rád,
umíš jen rozdávat
a ne brát,
duše tvá začíná
chřadnout, skomírat.
Tak nauč se sám sebe
zdravě milovat!
podívat sám na sebe
s nadhledem, tak nějak zvenku,
musí přijít na myšlenku:
„Jak mě druzí lidé vidí?
Milují či nenávidí
všechny ty moje vlastnosti?
Mám slabé stránky i přednosti...“
Většinou na sobě
hledáme spíš chyby...
Onen správný nadhled
nám tak často chybí!
A když nás někdo ocení,
je z toho akorát trápení:
Nejsme už příliš namyšlení?
Jak dlouho chceme čekat na prozření?
Když nemáš sám sebe
vážně rád,
umíš jen rozdávat
a ne brát,
duše tvá začíná
chřadnout, skomírat.
Tak nauč se sám sebe
zdravě milovat!
Ze sbírky: Začátky na plné obrátky
13.12.2014 17:06
Yana: Orionka: Amelie M.: Díky za komentář - píšu, jak dovedu. Třeba se to časem někam posune. Nechávám tomu volný průběh :)
13.12.2014 15:28
Oceňuji myšlenku. Ale stejně jako u jiných tvých básní mi vadí jednoduché rýmování AA, BB,.. spolu s gramatickými rýmy. Kdyby sis víc pohrála s rýmy, znělo by to alespoň mně daleko lépe.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.