Díky tvé nové básničce jsem si vzpomněla na tuhle, četla jsem ji a vůbec s ní nesouhlasila, proto jsem nekomentovala, je pro mě ve své podstatě depresivní, v předposlední sloce začínáš postrádáme... a já se s tím neztotožňuji, proto jsem nereagovala, ale beru to jako zajímavé myšlenkové pochody, mám ale jednu básničku, zkusím ji najít, která je úplným opakem té tvé, jdu hledat

šuplíková smutnice, to je dobré, báseň taky

v tvých verších vnímám moudrost, takovou tu kterou získáme, prožitky, dobrými i špatnými a na podkladě nich si děláme názory na život

Lenča: správný postoj :-), dík

Orionka: Myslím, že celý život se na stáří připravujeme, také si myslím, že z života který žijeme se dá usoudit jaké naše stáří bude, bohužel někteří jedinci dopadají i tak jako v mé básničce, je to smutné ale je to tak, možná si za to trochu mohou sami, pravdou je že někdo je v padesáti starý, a jiný v sedmdesáti plný elánu, děkuji za reakci, možná se básnička může jmenovat Memento?

Ach, vidím, slyším, cítím a skoro si i můžu sáhnout, tak chutná tvoje báseň, takže vlastně rozehrála všechny smysly :-)

no, co napsat tvoje básně jsou vždycky silný a tahle se zesiluje, od začátku do konce, jakoby jsme knoflíkem otáčeli doprava...

krásná, moc hezky napsaná, věřím že jestli je v tvém okolí a ty jsi taková jakou tě znám z tvých básní tak přijde a budeš mu určitě věřit, protože on za to bude stát

Také mě napadly ty dvě části, ale máš to v takovém souladu, že by to možná byla škoda

Je taková dlouhá, ale chápu že tolik sdělení vyžaduje hodně slov, asi je znát že je to tvá starší báseň, ale mně se líbí že se zamýšlíš nad podobnými věcmi jako já, no myslím že těžko lze dokonale poznat něčí nitro, často tápeme i v tom svém

snílky, romantiky a básníky asi slova dovedou ranit více než tvrdé realisty, nebuď zmaten, i když o pocitech čtu ráda a ty se umíš vyjadřovat moc dobře

původně jsem měla komentář o tom jak já volno od života nechci bla, bla, bla, zkrátím to, protože když by se mi to nelíbilo můžu jít dál, ale to ne, mně se ta básnička líbí, líbí se mi ten nápad i zpracování a možná že zítra, pozítří, kdo ví si můžu přát totéž...

hm, všechno je jinak...víš, ale je lépe vše brát tak jak se nám zdá na první pohled, někdy nenajdeme pod povrchem to co hledáme a mohlo by se nám poztrácet úplně všechno, hezky se zamýšlíš...

jaksi mě dojala, jasně právě tento okamžik stojí za to žít, ó, já neskutečně nesnáším ty co sedí se založenýma rukama a lkají nad svým osudem, jo a začátek už jsem četla v tvém profilu a věř že jsem to poznala a to je myslím pozitivní, protože mě ta slova zasáhla

jo, je taková jemná, příjemná, romantická, mám jen problém s tou zakloněnou hlavou, záklon je pro mě hlava dozadu

nekoupí ani ve výprodeji, nekoupí ani pod cenou, ufňukané životy žádnou cenu nemají, také nedovedu pochopit ty co jenom fňukají...a že jich znám a vůbec si neuvědomují že mají všechno ve svých rukách, myslím povedených pár řádků

krásná, pohádková, metaforická a moc smutná

asi je krásné prožít takovouhle lásku, ne každému se poštěstí, neřekla bych že je to naivní, to je něco víc, spíše nadpozemské

super, ta otázka v závěru :-)

Úplně mě dojala, to ti koně a celá ta atmosféra, jooo, miluji život...