bylo toho v poslední době napsáno spousty, nejdřív mě to odrazovalo, pak rozčilovalo a teď se mi líbí tvůj závěr, jasně, jednou tu jsme, tak do toho! musíme si trochu pohrát s tím jak komentovat, možná by komentář měl obsahovat minimálně tři části a každopádně bychom se měli vyvarovat osobních sympatií, každý kdo se přihlásí by měl okomentovat min. tři básně a třeba by mohlo platit pravidlo max. tři básně týdně, ale to už odbočuji...

Vesmír mě fascinuje, nevím, no, tahle básnička mi přijde tak trochu infantilní, myslím, tedy, vím, že jsem od tebe četla lepší, ale třeba je to starší dílko, každopádně je to zajímavé stát se planetou, třeba jsme planety :-D

Amelie M.: vanovaso: Lenča: taron: moc dík kolegyně

Zamila: vážím si toho komentáře a chci mu věřit

určitě, myslím že bysme vůbec měli něco udělat, něco nového, podnětného, co by vtáhlo lidi, jenže na druhou stranu mi přijde, že je tu málo lidí kteří se chtějí angažovat, takových těch opravdu zanícených pro tento server a mrzí mě trochu, že toho kdo zanícený je se nám nějakým způsobem podařilo odradit, myslím tím puera

no, nejdřív jsem chtěla opravdu kritizovat, ale když já na to nejsem prostě

Devils_PIMP: No jasně v závěru je to slovo, ale já myslím že s holkou z baru to prostě tak dělal, tak proč se přetvařovat a chápu i tvoje rozpoložení nad stylem, ale přemýšlím, rozdělit, změnit nějaká slova, interpunkci a prostě bylo by to super dílko, proč hned odpad

zděděná báseň to je dobré, jednou všechny naše básně budou zděděné, jestli je předtím nezničíme a nespálíme a neroztrháme, no budu shovívavá, tedy první dva verše se mi líbí :-)no vlastně když se vžiju do té doby prvních lásek, tak je to fajn, jo vlastně je to milé

Devils_PIMP: a proč, napiš nám proč? myslím je to tvůj naprosto subjektivní pocit, napiš mi která kritéria to nesplňuje, jestli má tedy poezie dnešní doby nějaká kritéria, myslím to vážně, já se nechám ráda poučit a ty to víš, protože mně se to třeba líbí, myslím že ten kluk vyjádřil absurditu dnešní doby, moderně, mladě a pro mě poutavě

podnětný mi přijde komentář od kmotrova, ale stejně si myslím že např. do skupiny "naprostí amatéři" by jsme se nahrnuli všichni protože jsme soudní, pravdu má i Amélie, stačí zabrousit do starších děl, málokdy se člověk setká se skutečně konstruktivním komentářem a některá dřívější díla mi také nepřijdou kdovíjak hodnotná, ale to je přesně ono, vkus lidí je různý, mohlo by samozřejmě fungovat jakési síto, přes které by se ty "hrůzy" nedostaly, to aby byla zachována úroveň webu, ale kdo by to hodnotil? Kdo by chtěl věnovat tolik času aby četl všechna díla. Nevím, za mě jsem zde spokojená, je tady pár lidí jejichž komentářů si skutečně vážím a když pod mé dílo nenapíšou nic tuším že se jim nelíbí a beru to, podobným způsobem hodnotím já, nedávno jsem pár dílek vložila na jiný web a byla jsem překvapena že je četli, komentovali a nikdo nevěděl že jsem ta Yana, tak jsem se zase vrátila, mně je tu dobře a já moc nemám ráda písničku:"Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře...".

Hm, já moc nemám ráda pláč nad rozlitým mlékem a fňukání že bývávalo lépe, je to jen neschopnost se ztotožnit se současnou situací a neschopnost vnímat změnu, já třeba ani nesnáším výrok o tom že dřívější mládež bývala jiná, to když mi řekli ve škole tak se mi otevírala kudla v kapse, je přece taková jakou jsme si ji vychovali, my jsme také jiní a větička o tom že se k nám okolí chová tak jak mu dovolíme je stoprocentně pravdivá, a ještě moje poslední věta v jedné z posledních mých básniček: " A jestli vás nikdo nemá rád, tak si za to můžete sami. "...dík za rozběhnutí myšlenek do dnešního dne, malinko jsem v komentu odbočila

mě zaujalo téma, protože mi při něm běhá mráz po zádech jako ze současné situace ve světě, ihned po přečtení jsem si to dala do souvislosti, je to dobrá báseň, nejen přírodní katastrofy mohou obrátit svět vzhůru nohama a prostředek básně je beznaděj, začátek vytváří hrozivé obrazy a závěr tu hrůzu dokresluje...jako po řádění živlů

vzalo to rychlý konec, ale ta povídka měla takový spád že jsem ji skutečně přečetla jedním dechem, líbila se mi zaplétka, dobrým nápadem byl ten vztahový "čtyřúhelník", mně se to skutečně moc líbilo, děj, přímé řeči, rozdělení povídky, celková atmosféra i obrazotvorné popisy

vnímám že je to od srdce, je zajímavé že občas, hlavně ve vyznání používáme ty nejklišovatější rýmy

jasně, je povrchní dělat ze sebe svatouška pořád, musíme umět zamávat vzteku v nás, ale ne ho v sobě dusit, vždyť není možně aby nás nic nerozčílilo, tohle je přesně taková ta jednoduchá, humorná forma básně a díky tomu naprosto vnímám ten vztek a i to jak odchází

Člověče, přečetla jsem si tvůj profil, už jen tolik chyb v jedné větě! to snad musí odradit každého Čecha, možná si z nás chceš jen vystřelit? Třeba jsi šprýmař, popravdě i v té básničce hledám něco pozitivního čeho bych se chytla abych tě neodradila od psaní, ale zatím jsem nenašla, tak uvidíme jak se budeš dále prezentovat

Amelie M.: black.heart: Psavec: díky vám za zastávku a koment

j.f.julián: dík moc i za připomínku

vanovaso: máš pravdu, určitě, společnost se aktivně zajímá o lidi staré, gerontologie je v rozkvětu, ale těch starých lidí přibívá a také věk produktivní a relativní mladost se prodlužuje, nevím, viděla jsem kolem sebe spoustu starých lidí, kteří umírali a dožívali osamoceni, třeba když jsem chodila za zmiňovanou babičkou do penziónu, ale mám maminku a otce sedmdesátníky a jsou aktivní, jenže ti pro mě zatím nejsou staří, jsou soběstační, tráví svůj čas svými zájmy, jezdí na výlety, na dovolené, zatím se z toho všedního života nevyčlenili a hlavně jsou zdraví, možná jsem spíš chtěla upozornit na lidi nemocné, které nechápeme, nedovedeme to, třeba proto že se do jejich stavu nedovedeme vžít a často bohužel vidím kolem sebe přestárlá zvířata, najednou jsou na obtíž, ačkoli ještě nedávno skýtali potěšení a těsili se přízni, děkuji z zastavení

kmotrov: také na to myslím, budu to stále já, budu, ale třeba bloudící ve své mozkové kůře, prořídlém, málobuněčném blátu, jak jsem již psala na stáří se připravujeme celý život, ale když já viděla lidi dementní, u kterých bych to nikdy neočekávala, třeba moje babička, byla to stále ona, pro nás. My jsme pro ni byli cizinci, hrozně těžce si dávala dohromady souvislosti a prostě umírala sama a navíc, sakra, já mám ten pocit, že jsme ji v tom nechali...