a kde je vlastně pravda? každý má tu svou...někdy je to těžké zjistit pravdu, těch pár řádků by vydalo na dlouhou úvahu

ŽblaBuňka: zapomněla jsem ti poslat předchozí komentář

skvělá odpověď na tu báseň, děkuji...plameny si s uzly poradí...kdybych tě neviděla na vlastní oči, tak si prostě myslím že jsi neskutečný:-)...

je to symfonie, slov, pocitů, atmosféry, jen to usli je divný tvar, proč ne usnuli?, nádherný závěr

Amelie M.: ta"jemna": Zamila: milé kolegyně děkuji za zastavení

už potřetí poslouchám začátek, fakt dobrý

No tak to si pěkně poskládal

nějak nemám na dlouhý komentář, vidím to podobně, dnes mi navíc sedla tvoje úvaha do noty, je důležité najít zlatou střední cestu, hlavně být pravdomluvný a ne falešný, nebo povrchní, je důležité umět jen nepřitakat abychom neměli problém, umět říct svůj názor slušně jasně a každému stejně, to je důležité. A někdy někomu přehnaná upřímnost může přinést jen problémy, mám v památníku z deváté třídy od spolužačky napsáno...zachovej si svoji upřímnost...ano zachovala jsem si ji, ale vždy jsem věděla kdy a jak ji použít, to myslím byl větší dar. Takže být pravdomluvný, nefalešný, nebát se říct svůj názor, ale vědět komu a jak, to je umění. Upřímnost není drzost a neomalenost. Tohle by bylo na besedu, viď. Jo dobrá úvaha. Teď mě ještě napadla situace: upřímnost ve výchově, ano to je důležité téma, ne každý má krásné, šikovné, společenské, nadané a inteligentní dítě, když mu od mala budu tyto chyby upřímně předhazovat, vychovám z něho chudáka, neschopného, zaujatého tím že je ošklivý, hloupý budižkničemu ale jde to i tak že z něj bude schopný, krásný člověk...to mě jen tak napadlo, občas člověk z úst rodičů slyší sice pravdu, ale takovou co se zařezává, hluboko...a nemusí ti rodiče lhát a být neupřímní, jen taktní a empatičtí, no jak říkám je to na besedu...ahoj

určitě by stálo za to si pohrát s jednotlivými slokami, ale to budeš vnímat až za delší dobu a věř mi že pak bude básnička tak poloviční, ale jinak hezké vyznání s povedeným závěrem

PrimaDen: nevím jestli promarněné chvíle patří k životu, ale dnes hodlám lenošit celý den :-)), to je zapotřebí, občas a k životu patří všechny chvíle...bohužel...bohudík...a tobě pozdrav a poděkování

určitě se ti povedla atmosféra vyjádřit dobře, ta forma nevím jestli je nejpovedenější, zase jako próza by to asi nebylo tak působivé, každopádně místa v ní máš skvělá a závěr dokonalý

myslím je to sen více lidí, hezky jsi to napsala

krásný autoportrét, vidím tě jak stojíš v brnění(jasně o to tady vůbec nejde), opravdu se ti to povedlo, ty rytíři s řádem psance

žena píše ódu na ženu, už to je dobrý nápad a navíc povedený

jo tak tohle si dělal celou dobu, nechal ses inspirovat podzimem, tak to jo, pouštěl si s dětmi draky :-)) zajímavý styl

tak já myslela že se budeme vznášet a my se zase smějeme :-)))

taron: hm, hm ale i ti generálové jsou lidé, synové, otcové, jinak toto se mě hodně dotklo, krátká povídka vyjadřující mnoho, je to zvláštní, ale já rok 1968 pamatuji i když mi byly jen čtyři roky, ale já pamatuji spíše to co se dělo kolem, naše a jejich přátele a ty nekonečné rozhovory, to je nadlouho popisovat kdo byl můj otec a jaké měl názory, ale divím se že když bylo mnoho takových tak to vydrželo všechno ještě přes dvacet let, no ale to jsem vlastně odbočila od tvého hlavního tématu, lidskost, sounáležitost, přesvědčení a hlavně naděje že všichni jsme v jádru dobří, ale bohužel někdy...občas se to zvrtne. A ještě ten úsek, vlastně předposlední odstavec mě dojal skoro k slzám. Dík za emoce. A dík za rok 1989.

Já jsem se tedy moc těšila na pokračování, nicméně tohle mi přijde nejfádnější, promiň, neříkám že je to špatné, ale takové...nic moc mě nepřekvapuje a mám pocit že to není tak originální jako ty předchozí, prostě jsem si to přečetla a řekla si dobrý, ale předtím to bylo prostě vzrůšo a pořád by mě zajímalo zda to vůbec přečetl nějaký muž a proč nekomentují, stydí se?

já vím, kdybych to četla opačně tak jsem to pochopila ihned, ale nejprve jsem četla tu tvoji

právě to je ono že je to bez trýzně :-) a pravda je že tvým stylem je opravdu propracovanost a preciznost a to obdivuji i u takové vtipné mini