Lhář

Marnerin: díky :)

Pěkné.

vzal sebou její duši a jestli má svědomí i svoji

DDD: máš naprosto pravdu, lži ve výsledku svazují - kdo si to má pamatovat, co kde nakecal, že jo? :) no a s tím svědomím.. každý to má postavené jinak.. někdo jím netrpí..

díky

Orionka: mám pocit, že mluvíme pořád ještě o něčem trošku jiném.. v okovech byl slib lásky, který dal.. a kterému ona věřila, protože on se tvářil, jako, že je to pravda a přitom dělal naprosto něco jiného.. nebyla tam (v okovech) pravda, ani lež.. prostě jen láska, které věřila :)) tý jo, to je rozbor toto, prý se básně nemají vykládat :D

Ignácius J. Reilly: tak hlavně, že už je to minulost :-)

Lenča: díky :-)

DDD: Rozumím, jak to myslíš, a souhlasím.
Ale pořád myslím, že tvůj lhář se svědomím je někdo jiný než lhář z Améliiny básničky, který naslibuje cokoliv, a když už ho to začne svazovat, klidně odejde. Prostě svobodu si vzít nedá, žádné okovy nepřipouští. Aspoň tak jsem to pochopila.
Jinak je to moc pěkné téma k debatě, kterou doufám ještě rozvířím svou krátkou provokativní úvahou, jmenuje se Chvála lži :))

Orionka: Myslím, že, pokud nejde vyloženě o nemoc, si lhář své lži uvědomuje a uvnitř jimi trpí. Myslím, že vidí rozdíl mezi tím, co dělá a co by dělat měl. Lhář si možná na začátku chvíli říká co chce, ale pak už přece nemůže. Pak už může jenom dál a dál lhát. A musí sakra čím dál víc přemýšlet jak, komu a co vlastně může říct. Vážně ti to připadá svobodné?

DDD: Tak to jsi potkal jenom amatéry, ne skutečné lháře :))
Ale vážně. Myslela jsem to tak, že lhář si říká a dělá co chce, neuznává žádné morální ani jiné hranice, proto mi ty okovy k němu nesedí.

Orionka: Amelie M.: S tou svobodou lži tomu moc nevěřím. Viděl jsem většinou jen takové lháře, kteří se postupně do svých lží tak zamotali, že nakonec nevěděli kudy kam. V tom žádnou svobodu nespatřuju. Spíš bych polemizoval o tom, nakolik v klidu šel potom dál :-)

to jsem prožil, jenom naopak .... drtiLA v okovech .... :(

Klasika :) Krásně vyjádřeno.

Orionka: to je právě ta lež.. že drtí to, co slíbil.. ale pěkně jsi mi zamotala hlavu :)))

Amelie M.: Jo, to celkem dává smysl. Já akorát chápu lež trochu jinak, ne jako pouto, ale jako něco, co se veškerému svazování vymyká, uniká z něj a dělá si, co chce, naprosto svobodně. Jako svazující pouto s jasně vymezenými hranicemi mi připadá spíš pravda. Ale možná je to jen můj pocit, nevím :).

korálek: díky :-)

Orionka: mně to přijde celkem jasné :) okovy jsou vlastně pouta a lhář vymezil hranice svojí "lásky" a tím ji drtí, protože má vlastní pojetí významu toho slova.. nevím, jak to lépe říct.. :))

díky za komentář :))

pěkná ... láska slepá .. :-)

Pěkná miniaturka. Jen mi obsahově nesedí ty okovy - kdo nebo co je v okovech? Lhář ani slib jeho lásky určitě ne. Když už, tak drcené jsou spíš ty okovy než něco v nich, ale pak je špatně slovesná vazba.

koiška: lidi si myslí, že se tak ochrání od bolesti a přitom se vlastně často sebetrýzní :)

Láska je slepá pokaždé a my jsme nenapravitelní. Nasadíme růžové brýle a přes to nejede vlak.

vanovaso: láska je často slepá ... :)

jak rády věříme slibům lásky... ............