|
když se vyplní něčí touha, je to stejné štěstí, jako vidět polární zář
 01.04.2015 7 962(19) 0 |
Padám ve tmě pořád dolů
a vůbec nevím proč, nebo kam.
Padám do díry, pekelné, chcete-li,
ono je to vlastně jedno
- co může být horší,
než padat do jámy
se stěnami pokrytými slizem
a dnem v nedohlednu.
A nad sebou stále vidím
čistě modré nebe,
malé děti hrající si
a já tam chci být s nimi.
Chci se houpat na houpačkách,
nebo se klouzat po skluzavce.
Ale já padám...
Padám a ten modrý kotouč radosti a svobody
se nade mnou pomalu, ale jistě uzavírá.
Uzavřel se zcela a já pod svýma nohama konečně nalézám dno.
Dno? Jen velkou kopici tekutého písku.
Pohlcuje mne, ten písek...
Slyším hlasy.
Ženský pláč a smrtelný křik.
A muže říkaje moje jméno škodolibě se smát.
Můj konec...
Zavírám oči a už je neotevřu.
Vzdávám se.
"Pane, vy jste usnul?"
Otevírám své oči a vidím malého chlapečka,
jak bra mě za ruku usmívá se na mne,
jako na svého kamaráda.
"Pojďte si s námi hrát."
A já jen nepatrným kývnutím hlavy
přijímám jeho výzvu
a zvedám se z lavičky uprostřed dětského hřiště.
A nad hlavou mám barevné záře
- nebyl to sen...
... jen symbol svobody říkající:
"Všechny touhy mohou být skutečnost."
a vůbec nevím proč, nebo kam.
Padám do díry, pekelné, chcete-li,
ono je to vlastně jedno
- co může být horší,
než padat do jámy
se stěnami pokrytými slizem
a dnem v nedohlednu.
A nad sebou stále vidím
čistě modré nebe,
malé děti hrající si
a já tam chci být s nimi.
Chci se houpat na houpačkách,
nebo se klouzat po skluzavce.
Ale já padám...
Padám a ten modrý kotouč radosti a svobody
se nade mnou pomalu, ale jistě uzavírá.
Uzavřel se zcela a já pod svýma nohama konečně nalézám dno.
Dno? Jen velkou kopici tekutého písku.
Pohlcuje mne, ten písek...
Slyším hlasy.
Ženský pláč a smrtelný křik.
A muže říkaje moje jméno škodolibě se smát.
Můj konec...
Zavírám oči a už je neotevřu.
Vzdávám se.
"Pane, vy jste usnul?"
Otevírám své oči a vidím malého chlapečka,
jak bra mě za ruku usmívá se na mne,
jako na svého kamaráda.
"Pojďte si s námi hrát."
A já jen nepatrným kývnutím hlavy
přijímám jeho výzvu
a zvedám se z lavičky uprostřed dětského hřiště.
A nad hlavou mám barevné záře
- nebyl to sen...
... jen symbol svobody říkající:
"Všechny touhy mohou být skutečnost."
02.04.2015 - 10:02vanovaso: No, já jsem prostě takovej... Mě to k tý próze fakt svádí :P
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Aurora Borealis : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Němčina
Předchozí dílo autora : Přiznání
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
