něžná
milá
a i pobavila

:)

hm..., dobré to je :)

kmotrov: hledám živé srdce, co stojí za to, byť pro jediné, žít = sem se teda zamotala, :))
díky, v této básni je složitost a živelnost ( i jistá nesmyslnost) mého charakteru :)

kmotrov: ŽblaBuňka: Děkuji kluci :), jestli budu mazat? No, já v podstatě nevím, kdy mě zase chytne blbá :))))

lháři? Všichni jsme lháři a nejvíce lžeme sami sobě.

fakt, že jo, zajímavě podané

Danula: děkuji :-)

obsah a vůbec všechno je moc pěkné :)

uštěpačně lačně značně
výborné...

zajímavé

:)))

ŽblaBuňka: Jana Kollinová: domkal: Děkuji, jo, je morbidnější, než jsem původně zamýšlela, zima se vrátila, proto ten pocit zimy - když mi kdysi dávno zemřel bratranec, teta plakala, že mu bude v zemi zima - to jen taková hloupá, bolavá vzpomínka a ano, život je dar, proto používám slova Shakespiera - nejsou moje, volba života není na nás, větší odvahou je to tu zvládnout, pokud možno důstojně :)
díky.

milancholik: ano, ano - von ten pocit je cítit z celé společnosti - díky za koment i estetickou poznámku, občas se o estetiku snažím, ale bezvýsledně, dejme tomu třebas v oboru pravopisu :)) budu ti věřit, že to patří dohromady.

Psavec: PrimaDen: Děkuji...

Děkuji všem, jen zamyšlení nad tím, že lidé si ani neuvědomují z čeho mají radost!!!
Kdo nemá radost z cizího neštěstí je v naší společnosti divný !?! Neměli by být divní ale ti druzí?

Thesssinka: Děkuji.

No jo no, já už taky konečně ( bolesivě) pochopila, že není potřeba nad vším bádat ( vědecky) mnohdy postačí jen něco zbagatelizovat a vona pravda nakonec vykoukne!

tak kdysi dávno napsané? Ještě nevěděls, že budeš připojen na nás? A že tě prohlásíme nejen za živého, ale i za básníka !!!

Je to fakt dobrý, originální, úvod nás navnadil, kam měl, prostě zamyšlení nad smyslem toho nechat se prohlásit za živého, nebo raději být mrtvý :))) oboje může být dobře :)
Jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla, i když s opožděním :) a ty komenty! To je pro mě pošušňáníčko!

vše, co už ztratilo svůj význam patří na smetiště? Hm..., nutí mě to k zamyšlení - odkopnutá věc, člověk nenávidí sebe i ostatní, jak hrozná věc, auva.

moc pěkná báseň